si uvědomovala význam vzdělání, učily se od šesti let číst, psát a počítat, vnikaly do tajů hudby a základů tance a později se musely věnovat historii habsburského rodu, zeměpisu a cizím jazykům. Výsledky výuky pravidelně sledovala. Jenže stejně pečlivě sledovala své potomky, i když dospěli, a rozdávala jim rady různého charakteru. Například devatenáctiletému Maxmiliánu Františkovi napsala: „Nejsem spokojena s Vaším postojem těla (…) a také berete všechno tak blízko k očím, že by Vás mohli pokládat za krátkozrakého“. Vyčítala mu i to, že si často kouše nehty – „nechte toho laskavě, vypadá to špatně a zesměšňuje Vás to“. Jiného rázu byly oprávněné rady adresované dceři Marii Antonii, známé pod jménem Marie Antoinetta, manželce francouzského krále Ludvíka XVI., kterou varovala slovy: „Vidím, jak s jistotou, lehkomyslně a velkými kroky směřujete k záhubě.“ (Podle historiků skutečně měla tato mladá Rakušanka značný podíl na tom, že dobytí Bastilly odstartovalo 14. července 1789 Velkou francouzskou revoluci a že oba byli roku 1793 stati gilotinou: její manžel 21. ledna a ona 16. října.) Někdy však její snaha korigovat potomkům život přesahovala své hranice. Josef II. skutečně odmala trucoval. V jedné ze svých knih uvádí historik Antonín Novotný příhodu, podle níž Marie Terezie nařídila vychovateli, „aby princi nasekal“. Ten však celý vystrašený odpověděl: „Ale Veličenstvo, totě nemožné, ještě žádný arcikníže nebyl bit!“ A císařovna odpověděla: „On však také žádný neprojevoval tak nepatrnou poslušnost.“ Princátko tedy poznalo, jak chutná šleh metly.
Nejhůře snášel její rady odmala trucovitý budoucí Josef II. Když se Josef rozhodl, že bude jako spoluvládce bez pravomocí objíždět země tvořící rakouskou říši, aby viděl, jak vlastně žijí „obyčejní“ lidé, pochybovačně se zeptala, jaké může mít toto harcování smysl. Ona sama cestovala jen velmi nerada.
Lidé ho sice často nazývali „králem sedláků“, ale zejména venkované jeho ochotu projíždět zemi oceňovali a vkládali do něj velké naděje. Svéhlavou dcerou byla i Marie Amálie zvaná Mali, kterou matka kritizovala snad především za to, že milovala lov, na který ji brával otec František Štěpán. To by se ještě dalo pochopit. Ale když tato krásná, obletovaná a milá dívka, na níž mohli muži oči nechat, prohlásila, že se chce vdát z lásky za bavorského vévodu Karla Zweibrückenského (jak to 98