ZPOZA MZDOVÉ OPONY Zdeněk Staszek
V chorvatském Dubrovníku letos dopisy a balíky roznášeli čtyři noví pošťáci — z Filipín. Byla by to milá letní zajímavost, kdyby v sobě zároveň nenesla chmurnou zprávu o pracovním trhu v Chorvatsku, Evropě a na Západě obecně. Kromě Filipínců do Chorvatska ve velkém přijíž dějí za prací obyvatelé ze sousední Bosny a Hercegoviny, Srbska a na třetím místě překvapivě nejvíce z Nepálu. Země se totiž po vstupu do Evropské unie a na její jednotný pracovní trh vylidňuje. Mladí a schopní Chorvaté míří do západní poloviny unie za lepšími platy. A horšími podmínkami. Stávají se součástí širokého proudu pracovní migrace směřujícího z vý chodu na západ, kde zacelují strukturální nedostatky té či oné země. Novinářka Saša Uhlová v roce 2017 publikovala v deníku Alarm o podobných pracovních pozicích v Česku sérii reportáž ních textů, které později vyšly i v knižní
Saša Uhlová Hrdinové kapitalistické práce v Evropě Alarm, Praha 2023 220 stran
96
Recenze
podobě jako Hrdinové kapitalistické práce. Rozhodnutí v reportážích a natáčení pokračovat v zahraničí padlo poměrně záhy, plán však zastavila pandemie covidu-19 a omezená možnost cestovat, natož získat v cizině práci. Autorka se k projektu nic méně po vynucené pauze vrátila a letos jako jeho první výstup v nakladatelství Alarm vydala knihu Hrdinové kapitalistické práce v Evropě. Uhlová v ní postupuje stejnou metodou jako v reportážích z Česka. Nechá se zaměstnat na prekarizované a často zneužívané pracovní pozici a následně píše o podmínkách, které se s danou prací pojí. To v případě agenturní nebo nelegální práce v zahraničí tentokrát znamená i cestování, shánění práce nebo řešení ubytování. Hrdinové kapitalistické práce v Evropě vypráví o třech pracovních pobytech a třech segmentech pracovního trhu. V Německu Uhlová pracovala přes agenturu na zeleni nové farmě, ve Velké Británii se pokusila sehnat si práci v pohostinství, našla ji nakonec — opět s agenturní pomocí — v Irsku, a ve Francii pracovala jako pečova telka o seniory. Uhlovou jako reportérku zajímají lidé, jejich osudy a podmínky, v nichž musí žít a pracovat bez minimálních záruk, jak pů sobí na jejich myšlenky, těla touhy i pocity. Přímá emocionální i tělesná zkušenost gasterbeitera nakonec prosakuje i ze samot ných textů knihy. Byť jednotlivé pracovní pobyty trvaly jen zhruba měsíc a Uhlová se mezi nimi vracela do Česka, a dokonce pohřbila tatínka, jako hlavní emoce se přes frustraci, únavu, hněv nebo rozčarování prosazuje stesk po vlastní rodině. Uhlová je sama a unavená, s rodinou má kvůli pracovní náloži minimální spojení, stesk jí zabírá čím dál větší myšlenkovou kapa citu — o to víc obdivuje Polky, které tráví v odloučení od svých dětí nebo partnerů tříděním či krájením zeleniny v Německu mnohem delší dobu, někdy i roky. Musí. Dům potřebuje opravit; dluhy se musí spla tit; z polských důchodů nejde vyžít. Něco podobného slyší i od Slováků, kteří pracují v jednom irském hotelu: exekuce, nulové
příležitosti, mizivá podpora. Ze stejných důvodů Alžířanky či Albánky suplují ve Francii systém sociální a paliativní péče. Přitom však není čas na nějaké hloubání, téměř totiž není čas ani na spánek a jídlo, natožpak odpočinek nutný k přemýšlení. Ne náhodou se v Irsku často Uhlové ptali na věk — práce v hoteliérství je pro mladé a silné organismy, které toho hodně vydrží. Vyčerpání těla i duše se nakonec pro psaly i do stylu knihy. Kapitoly z Německa Saša Uhlová rekonstruovala pomocí nahrávek telefonátů s manželem: představa, že bude po dvanácti čtrnácti hodinách tvrdé dřiny něco psát, se ukázala velmi brzy jako naivní. Materiál je to surový, Uhlová se nemohla soustředit než na přítomnost, její ubíjející repetitivnost i malé záblesky štěstí v podobě kolegiální solidarity nebo pauzy na cigáro. A podobný charakter mají i zápisky z Irska a Francie. Možná je tak označení (knižní) reportáže tentokrát zavá dějící, spíše jde o bezprostřední deníkové zápisy. Jedná se ovšem o deníky, které lze zobecnit. Unavení a smutní jsou všichni. Všichni ví, že vězí v nespravedlivém systému, ale nelze s tím nic dělat, téměř se na to ani soustředit. Volno se vyplňuje drobnou radostí, nákupem, odpočinkem nebo chvilkovým návratem domů. Pracovat se ale musí, a tak se znovu vracejí, aby podobná místa v Česku, na Slovensku nebo v Chorvatsku zastali zas stejně unavení lidé z Ukrajiny, Vietnamu nebo Filipín. Nebo třeba Italové či Řekové ve Skandinávii. Jak snadné by bylo svalit systém posta vený na dostupnosti levné pracovní síly na neoliberální kapitalismus! Nemalý podíl viny za „mzdovou železnou oponu“ nese v případě jednotného pracovního trhu Evropské unie i politická reprezentace na národní i unijní úrovni. Současné české boje o výdaje ve školství nebo regulaci pracovních podmínek ve zdravotnictví jsou toho výživným důkazem. A také připomín kou, že vykořisťování se nevyhýbá vůbec nikomu, že to není problém jiných, ale úplně všech. ●