druhé, která k hlavě doplnila tělo, papír opět předala a vrátila zpět první z nás, aby přidala nohy. Jenom vzpomínka na překládanou mi vhání do očí slzy. Vsadím se, že Violet si svoje výtvarné pomůcky na oběd už ani nebere. Teď sedává s Reginou. U jejich vlastního stolu. Taky jsem byla pořád rozmrzelá z toho fiaska ohledně portrétu nejlepší kamarádky.
Protože co když důvod, proč už mě Violet nemá ráda, dávno znám? A co když je to něco, o čem jsem doteď neměla tušení? Nevěděla jsem, co z toho je horší. A pak tu byla další věc – myslela jsem si, že mě Violet má ráda takovou, jaká jsem. Včetně 97
věcí, které většina lidí ráda nemá. Není to právě to nejdůležitější u nejlepších kámošek? Jedna má tu druhou brát včetně všech ulítlostí, třeba když já sním z pizzy nejdřív sýr, pak těsto a až nakonec okraje. To já ji i se všemi jejími nedostatky beru: že je otravná, když je unavená, nebo že nikdy nikam nechce jezdit na kole, protože nechce přiznat, že se to ve skutečnosti nikdy nenaučila. Trávily jsme spolu tolik času. Myslela jsem, že budeme nejlepší kamarádky navždy. Zřejmě jsem se spletla.
98
ROMANTIKA PRO KAŽDÉHO Milý Kosmo, bojíš se někdy, když odejdeme, že už se nevrátíme? Mamka vždycky říká, že psi nedokážou poznat, kolik času uběhlo, pět hodin jim může připadat jako pět minut. Já si tím ale nejsem jistá. Přijde mi, že pokaždé víš, kdy je čas na večeři. A taky se vždycky jako nějakým kouzlem posadíš před okno přesně pět minut předtím, než taťka přijede do naší ulice – ať už je, kolik chce hodin. Moje základka nemá školní autobusy, takže tam většina lidí chodí pěšky. Moje cesta ale vede přes hodně rušnou silnici, takže mě tam a zpátky obvykle vozí mamka. Jsem ale ráda, že nemusím dojíždět autobusem. Ještě ve školce jsme jím jeli na výlet, ale cestou jsme píchli a řidička, taková 99
Ukázka elektronické knihy