druhé, která k hlavě doplnila tělo, papír opět předala a vrátila zpět první z nás, aby přidala nohy. Jenom vzpomínka na překládanou mi vhání do očí slzy. Vsadím se, že Violet si svoje výtvarné pomůcky na oběd už ani nebere. Teď sedává s Reginou. U jejich vlastního stolu. Taky jsem byla pořád rozmrzelá z toho fiaska ohledně portrétu nejlepší kamarádky.
Protože co když důvod, proč už mě Violet nemá ráda, dávno znám? A co když je to něco, o čem jsem doteď neměla tušení? Nevěděla jsem, co z toho je horší. A pak tu byla další věc – myslela jsem si, že mě Violet má ráda takovou, jaká jsem. Včetně 97