Pokud lékařka vtip pochopí, nedá to najevo. Místo toho zuřivě čmárá propisovačkou po bloku hlavičkového papíru, aby ji rozepsala. „Krám jeden zatracenej…“ uleví si a pak s pohledem na Grace dodá: „…promiňte.“ „To je v pořádku,“ usměje se Grace, „nic se neděje.“ Doktorka odloží pero, které drží v ruce, a prohrabe kalíšek na tužky na psacím stole. „Takže v současnosti nemáte žádné sexuální partnery?“ Grace odolá nutkání se podruhé zasmát. „Kdepak,“ odpoví a zavrtí se na židli. Kdy se už dostanou k těm práškům na spaní? Doktorka si něco zapisuje do bloku a Grace šoupe nohama po podlaze, zírá přímo před sebe na druhou stranu místnosti, kde stojí vysoký žlutý koš označený nápisem Ostrý odpad. „A co v posledních pěti nebo šesti měsících? Nějací sexuální partneři?“ Lékařka si nenápadně prohlíží Gracin pas, když to říká. Grace ji při tom přistihne. Už se jí chystá říct, že ne, když vtom jí bleskne hlavou vzpomínka na loňské září — na sjezd polyglotů a následný víkend v hotelu Kerensa. Rodí se v ní chmurné, nebezpečné poznání, a Grace začne počítat pozpátku, pomáhá si přitom prsty na sedadle židle. Únor, leden, prosinec, lis‑ topad, říjen… Když skončí, proplete si prsty v klíně a zvedne zrak k lékařce. Hlavu má rozpálenou, jazyk v puse nateklý a suchý. „Sakra,“ zamumlá. Nedokáže se ovládnout. Doktorka opatrně položí pero na psací stůl. Ve vzduchu je cítit dezinfekce a čpavek a Grace se zase dělá špatně, ta dobře známá bolest v okolí hrdla a brady.
98