Bellová 98
vyloženě rád, to dá rozum. Všichni měli svoje jizvy, a když to šlo, tak si pomáhali, ale přitom se pomlouvali a souložili spolu a hodně se opíjeli. Byli to stejný vyděděnci jako já, tak už jsem si začal představovat, že bych se mezi nima moh usadit. Dřív nebo později člověk musel natrefit na Jimmyho, čahouna původem z jižního Londýna, byl vychrtlej jak chmelová tyč a vůbec vypadal jako pytel na zmije, protože co měl, to prochlastal, a vůbec nejed, říkal, že k životu potřebuje jen pivo a sluneční svit, jen občas, když měl ledvinový koliky tak silný, že to nešlo vydržet, přestal na pár dní pít a byl živ jen ze slunečního svitu a vody. Ten byl v Pireu z nás všech nejdýl, a když nebyl úplně na plech, tak se s ním i dalo mluvit, ale jak se napil přes míru, hned začal vykřikovat, že nenávidí Margaret Thatcherovou, protože mu zničila život. Jimmy věděl, kde žije Greg, co se setkal s Kerouacem, no jistě, ale potřeboval by za tu informaci takovou službičku, totiž jestli bych mu nemoh přispět na nájem, tak jsem řek, že klidně třeba jo, ale že taky nemám kde hlavu složit, a on na to, ať teda jdu bydlet k němu, bydleli tam s ním ještě další takoví dva vágusové, jeden byl Musa, hubenej černoch z Mosambiku, kterej se pořád smál, jako když hrbatej padá ze schodů, i když pořádně nerozuměl anglicky, a druhej byl ještě mladej Angličan Gordon, kterej už ale měl