Bellová 98
vyloženě rád, to dá rozum. Všichni měli svoje jizvy, a když to šlo, tak si pomáhali, ale přitom se pomlouvali a souložili spolu a hodně se opíjeli. Byli to stejný vyděděnci jako já, tak už jsem si začal představovat, že bych se mezi nima moh usadit. Dřív nebo později člověk musel natrefit na Jimmyho, čahouna původem z jižního Londýna, byl vychrtlej jak chmelová tyč a vůbec vypadal jako pytel na zmije, protože co měl, to prochlastal, a vůbec nejed, říkal, že k životu potřebuje jen pivo a sluneční svit, jen občas, když měl ledvinový koliky tak silný, že to nešlo vydržet, přestal na pár dní pít a byl živ jen ze slunečního svitu a vody. Ten byl v Pireu z nás všech nejdýl, a když nebyl úplně na plech, tak se s ním i dalo mluvit, ale jak se napil přes míru, hned začal vykřikovat, že nenávidí Margaret Thatcherovou, protože mu zničila život. Jimmy věděl, kde žije Greg, co se setkal s Kerouacem, no jistě, ale potřeboval by za tu informaci takovou službičku, totiž jestli bych mu nemoh přispět na nájem, tak jsem řek, že klidně třeba jo, ale že taky nemám kde hlavu složit, a on na to, ať teda jdu bydlet k němu, bydleli tam s ním ještě další takoví dva vágusové, jeden byl Musa, hubenej černoch z Mosambiku, kterej se pořád smál, jako když hrbatej padá ze schodů, i když pořádně nerozuměl anglicky, a druhej byl ještě mladej Angličan Gordon, kterej už ale měl
úplně vyfetovanou palici. Ani jeden z nich neměl žádnej příjem, říkal jsem si, cos to, ty vole, zase vyved, ale zaplatil jsem Jimmymu měsíční nájem a dostal za to vlastní kamrlík, i když tam bylo místo jen na postel, a když se člověk potřeboval otočit, tak musel vyjít z pokoje ven, zatímco Gordon s Musou museli spát na jedný posteli, která byla napůl v kuchyni a napůl na balkoně. Neuplynuly ani dva dny, když do bytu vletěl Jimmy a se slovy „Balíme, zdrháme!“ začal snášet doprostřed předsíně všechny svoje věci. Ukázalo se, že nikdo kromě mě — já si ještě ani nestih vybalit — nemá žádný použitelný zavazadlo, a tak ty tři vymysleli, že si všechno zabalej do šatní skříně. Před barákem stál s nastartovaným fiátkem Holger, kterej Jimmymu slíbil, že mu pomůže se stěhováním. Ze schodiště se mezitím ozývalo ječení řecký bytný, který utíkali nájemníci bez placení. Jimmy totiž peníze, co jsem mu dal na nájem, propil, což bylo předem jasný každýmu kromě mě. „Sig-fucking-nomi!“ křičel Jimmy, když se snažil na chodbě vytočit se skříní řecký bytný. Ta se drže la za srdce a volala: „Zavolejte policii!“, což někdo obratem udělal. Řecká policie ale, jak známo, uplatňuje postup, kterej lze popsat slovy „sega sega“, což v překladu znamená něco jako „aby ses neposral“, a tak přijela až ve chvíli, kdy skříň už bezpečně
David 99
Bellová 100
ležela na střeše Holgerova fiatu a my všichni seděli uvnitř. Řecká bytná zatím zvenčí visela na svý skříni, aby nám zabránila odjet, a křičela, jako by ji na nože brali. My seděli namačkaný uvnitř fiátku a ani nedutali, jen Musa se hystericky pochechtával. Kolem už se srotil dostatek zvědavců, takže jsme stejně nemohli projet. Když přišli policajti, bylo vidět, jak strašně je to štve, otráveně se drbali na zátylku, zatímco bytná si rvala vlasy a nepřestávala ječet a ukazovat na nás. Řecký benga vyhodnotily, že se jim do auta vejdou jen dva z nás, a vybrali si pochopitelně Jim myho a mě, což se ukázalo jako taktická chyba, protože Jimmy začal v policejním autě vykřikovat „Policejní brutalita!“ a „Útlak!“, takže dostal pár do žeber pendrekem a policajt zapnul na autě sirénu. Teď bylo jasný, že nás jen s napomenutím nepustí. Noc jsme strávili na policejní stanici. Jimmy co chvíli zařval, že nenávidí Margaret Thatcherovou, což řeckým policajtům nevadilo tolik jako poznámky o policejní zvůli. Dokonce jsme tam na služebně mohli kouřit a pozorovat, co se děje. Přišla nějaká vyděšená mladá cizinka, džíny, nátělník a dlouhý vlasy, napůl s pláčem chtěla nahlásit, že se jí ztratila spolu bydlící, ale sloužící policajt jí řekl, že se má ztrácet zásadně dopoledne, protože večer nemá ve službě dost lidí, tak ať přijde ráno, holka se rozbrečela
Ukázka elektronické knihy