98
m a t t h e w
r e i l l y
•
z t r a c e n á
m ě s t a
Kresba byla pochopitelně instalovaná v rámu s neprůstřelným sklem. Samotný rám, který už se blížil rozměrům menšího plakátu, působil hodně masivně. „Hádala bych, že to sklo bude mít i vrstvu filtru proti ultrafialovému záření,“ zašeptala Lily, „aby chránilo kresbu před vyblednutím.“ V trezorové místnosti byly ke zhlédnutí i další artefakty – starověký řecký mechanický přístroj, který připomínal sextant, prsní krunýř římského centuriona, ale nejúžasněji působila socha muže v životní velikosti z šedého kamene. Ruce měla složené za zády a výraz v její tváři obrácené k nebi působil dojmem, jako by vydávala zmučený křik. Podél stěn místnosti stály tři rozměrné ocelové skříně s širokými mělkými zásuvkami, v nichž muzea uchovávají kresby a pergameny. Jack rychle otevíral jednu zásuvku po druhé a prohlížel ve světle baterky listiny uložené uvnitř. Před očima se mu střídaly texty, náčrty a kresby, které by vyvolaly závist v každém jiném muzeu: arabské matematické formule, sumerské rytiny, dokonce i hvězdná mapa na papyrovém listu, který byl latinsky nadepsán MAGNUM VIAM PORTAE QVINQVE. Jack překládal: „Pět bran k velkému labyrintu. Zajímavé.“