Kristýna Sněgoňová
ho schoval do bezpečí před tím, k čemu se schylovalo. „Ne tady!“ Barman vyběhl zpoza baru. „Tady žádné rvačky ne…“ Sukra ho nenechal ani doříct slovo. S překvapivou lehkostí popadl sedačku a vrhl ji proti mně. Vzhledem k omezenému prostoru jsem před ní nedokázal uhnout, a tak jsem se prudce sklonil. Sedačka proletěla kolem mě, ještě ve vzduchu nepatrně změnila tvar a pak vší silou narazila do zrcadla. Garka, která v duchu tradice pozemských saloonů nepřestala hrát ani potom, co se dělník vpotácel do místnosti, zakřičela a uskočila. Zrcadlo prasklo a vysypalo se na zem. „Ne!“ zařval barman. „Moje zrcadlo!“ Amanda popadla Fifinku, schovala ji do kapsy kabátu a vyskočila na nohy. Gerasim se sehnul pro tašku, shrábl do ní rozsypané časopisy – část jich zůstala na zemi, ale na kvalitu příběhu jako celku to mohlo mít jen sotva vliv – a přiskočil k Dance. Popadl ji za ruku a řekl: „Bude lepší, když půjdeme.“ „Ale co ten muž…,“ zalapala Danka po dechu. Gerasim se zazubil. „O toho se postarají Moravcovi. Poblil ho ostatně kapitán.“ Profesorka se pokusila namítnout ještě něco, ale Rus ji jemně, leč neúprosně vyvlekl
98