že nevědomky dorazily na schůzku, která se odehrávala před tou jejich. A očividně už probíhala dlouho. Ranami ji rychle zadržela. Přiložila si prst ke rtům a pak k uchu. Falue poděkovala svému starému já, že mělo tolik rozumu, aby si vzalo takhle mazanou ženu. Jeden z hlasů patřil Giovi. Druhý Falue nepoznávala. „Takže chceš, aby Ioph Carn přestala dodávat karo ořechy na černý trh na Císařském ostrově a všech ostrůvcích okolo. A proč? Abych zchudl?“ „Jsi už dost bohatý,“ konstatoval Gio. „A navíc se jí taky budeš chtít zbavit. Její otec tě nechával parazitovat na svém obchodu, protože mu to bylo ukradené. Ale dcera tak liknavá nebude. Bude se snažit zavést nové pořádky, aby dokázala, že je jiná než on. Ber to jako investici do budoucna. Opravdu si myslíš, že si nová císařovna na Ioph Carn nedošlápne?“ „To se neodváží.“ „Nebuď tak nafoukaný,“ odsekl Gio. Následoval těžký povzdech. „Kdo z nás je tady nafoukaný, starý brachu? Chceš svrhnout režim — já na něm chci jen vydělávat. Což mi připomíná… co z toho budu mít? A nemyslím tím jen investici. Pozval sis mě sem, tak mi pověz, co nabízíš.“ Rozhostilo se krátké ticho. „Doslechl jsem se, žes chtěl vždycky vyloupit klášter. Bobule a kůra z mračného jalovce by tvoji sbírku dost obohatily. A pokud bys je použil rozumně, mohly by i rozšířit tvoji moc.“ „Moje sny jsou všeobecně známé. Nijak se jimi netajím,“ prohodil druhý muž zlehka. „Co to s tím má společného?“ Falue zadržela dech. Gio mluvil s někým z Ioph Carn. Ještěže ji Ranami zastavila. Další trhliny v už tak komplikovaném vztahu s Netknutými si teď nemohly dovolit. Na druhou stranu by to Giovi možná ani nevadilo. Obvykle se svými plány nijak zvlášť netajil.
100
‒
„K dobytí kláštera není třeba otevřeného útoku. Chrání je vysoké hradby a mniši se navíc umějí bránit. Použijí kůru a bobule z jalovce a tví lidé nebudou mít šanci. Málokdo ale ví, že kláštery mají zadní vrátka.“ „Mluv jasně, starouši. Co přesně mi nabízíš?“ „Na ostrůvku východně od Nefilanu se jeden takový klášter nachází. A já se do něj umím dostat. Zruš černý trh s karo ořechy a já ti dám mapu. To ti nabízím.“ „Odkud ty informace máš?“ „Své zdroje neprozradím.“ Chvíli bylo ticho. Falue se zoufale potřebovala poškrábat na nose, ale bála se, že by zaslechli šustění jejího pláště. „Dobře. Zastavím dodávky karo ořechů na černý trh na Císařském a okolních ostrovech, a ty mi dáš mapu.“ „Platí.“ Ranami vzala Falue za ruku, odvedla ji k rozbořené zdi a přinutila ji dřepnout si tam. Krátce nato se muž z Ioph Carn, který s Giem jednal, vynořil z průchodu mezi sloupy. Byl malý, mladý a měl černé, dozadu ulízlé vlasy. S kápí se neobtěžoval. Falue ho nepoznávala, ale ani to neočekávala. Členové Ioph Carn se drželi v ústraní. „Vydrž chvilku,“ zašeptala Ranami. Falue ucítila na tváři její vlahý dech a zachvěla se. Nejradši by s ní hned probrala, co právě vyslechly, ale věděla, že to bude muset počkat. Dřepěly v mokré trávě, dokud se mužovy kroky neztratily v dálce. Potom bylo slyšet už jen šustění listí z vedlejší místnosti, kde Gio přecházel sem a tam. Po několika dalších minutách vstaly. Ranami se do Falue znovu zavěsila a vydaly se k rozbořenému oblouku, pod nímž prošly na místo schůzky. Gio byl sám. Falue to z nějakého důvodu zaskočilo. Předpokládala, že s sebou bude mít alespoň jednoho z Netknutých. Ona tu koneckonců měla Ranami, takže byly dvě na jednoho.
101
‒
Kdyby Gia napadla, neubránil by se. Za opaskem měl dvě dlouhé dýky, ale byl menší a mnohem starší než Falue. Všechny trumfy držela v ruce ona. Proč by nemohla ten konflikt ukončit tady a teď? Hmm. Musela přestat každou situaci hodnotit z hlediska potenciálního souboje. Nezáleželo na tom, že se ji Gio už pokusil zabít a dost možná to zkusí znovu. Falue musela uvažovat víc jako Ranami. I kdyby se jí podařilo Gia zabít, musela by se vypořádat se zbytkem Netknutých. Našli by si jiného vůdce a pak by se pomstili. Raději zlo, které znáte, než to neznámé. Nebylo to jedno z Ning‑suových přísloví? „Díky, že jste souhlasily se schůzkou,“ spustil Gio a položil si dlaň na srdce v uctivém pozdravu. Ranami se na něj zamračila. Falue v sobě nedokázala vykřesat stejné množství hněvu. Pozdrav ale přeskočila. „Nebudu předstírat, že nevím, co ses se mnou chystal provést,“ pronesla. „Nikdy jsi mě nechtěl jmenovat guvernérkou. Radši bys mě viděl mrtvou.“ Cítila na sobě Ranamin pohled a koutkem oka vnímala, že se jí manželka snaží něco bezeslovně naznačit. Možná jednala ukvapeně. Jenže Falue se neuměla chovat jako politici. Neuměla říkat jedno a myslet si druhé. Namísto přetvářky raději volila přímost. Gio rozpřáhl ruce. „Omluvil bych se, ale tohle byl cíl Netknutých odjakživa. Chceme na ostrovech zavést sněmy zastupitelů. Nechceme císaře. Ani guvernéry. Vůdci by měli být voleni lidem, neměli by se do svých funkcí rodit.“ Takže jim jednoduše stála v cestě. „Proč jsi nás sem tedy pozval?“ „Chci uzavřít dočasné příměří. Snažíš se nastolit svou vládu. Já se snažím rozšířit vliv Netknutých. Nemusíme teď spolu bojovat. Můžeme žít mírumilovně bok po boku, za určitých podmínek.“
102
‒
Ukázka elektronické knihy