že nevědomky dorazily na schůzku, která se odehrávala před tou jejich. A očividně už probíhala dlouho. Ranami ji rychle zadržela. Přiložila si prst ke rtům a pak k uchu. Falue poděkovala svému starému já, že mělo tolik rozumu, aby si vzalo takhle mazanou ženu. Jeden z hlasů patřil Giovi. Druhý Falue nepoznávala. „Takže chceš, aby Ioph Carn přestala dodávat karo ořechy na černý trh na Císařském ostrově a všech ostrůvcích okolo. A proč? Abych zchudl?“ „Jsi už dost bohatý,“ konstatoval Gio. „A navíc se jí taky budeš chtít zbavit. Její otec tě nechával parazitovat na svém obchodu, protože mu to bylo ukradené. Ale dcera tak liknavá nebude. Bude se snažit zavést nové pořádky, aby dokázala, že je jiná než on. Ber to jako investici do budoucna. Opravdu si myslíš, že si nová císařovna na Ioph Carn nedošlápne?“ „To se neodváží.“ „Nebuď tak nafoukaný,“ odsekl Gio. Následoval těžký povzdech. „Kdo z nás je tady nafoukaný, starý brachu? Chceš svrhnout režim — já na něm chci jen vydělávat. Což mi připomíná… co z toho budu mít? A nemyslím tím jen investici. Pozval sis mě sem, tak mi pověz, co nabízíš.“ Rozhostilo se krátké ticho. „Doslechl jsem se, žes chtěl vždycky vyloupit klášter. Bobule a kůra z mračného jalovce by tvoji sbírku dost obohatily. A pokud bys je použil rozumně, mohly by i rozšířit tvoji moc.“ „Moje sny jsou všeobecně známé. Nijak se jimi netajím,“ prohodil druhý muž zlehka. „Co to s tím má společného?“ Falue zadržela dech. Gio mluvil s někým z Ioph Carn. Ještěže ji Ranami zastavila. Další trhliny v už tak komplikovaném vztahu s Netknutými si teď nemohly dovolit. Na druhou stranu by to Giovi možná ani nevadilo. Obvykle se svými plány nijak zvlášť netajil.
100
‒