Karen Boothová
„Rýpavá, jako vždycky. Ani jiná být neumí. Ale to neznamená, že ji nemám ráda. Mám. A moc.“ „Dnes ráno jsem mluvil s Danielem. Volal hned potom, co jsi šla dolů. Pověděl jsem mu o Geoffreym. A zdůraznil jsem, že za ten úspěch vděčíme tobě.“ „To asi znamená, že se ten svatební víkend vyplatil,“ poznamenala. „To určitě,“ odpověděl Ryder a hledal nejlepší způsob, jak vyslovit to, co vyslovit musel. Nechtěl ji zranit, už tak toho prožila dost. Ale… „Alex –“ Zazvonil jí telefon. „Ach. Páni!“ „Kdo to je?“ „Katrina,“ podívala se na něj Alex. Hmm. To Ryder považoval za zajímavý vývoj. „Super. Vezmi to.“ „Dám ji na hlasitý odposlech.“ Alex stiskla tlačítko, aby Ryder slyšel vše, o čem se bude mluvit. „Katrino? Co se děje?“ „Geoffrey a já jsme se zrovna vrátili do města a začali jsme mluvit o vás dvou.“ Alex se podívala na Rydera, který se tvářil překvapeně. „Ach, to je hezké. Ryder i já jsme si ten čas na svatbě strávený s vámi moc užili. Je tady se mnou v autě.“ „Dobrý den, Katrino,“ ozval se Ryder. „No to je skvělé,“ odpověděla Katrina. „Jsem ráda, že můžu mluvit s vámi oběma. Geoffrey se zmiňoval, že ti navrhoval setkání, Rydere.“ „Ano.“ Ach, díky bohu! Konečně se zbaví Daniela. Nebo… je to vážně tak? Pokud se Geoffrey chce pracovně sejít, proč nezavolá on sám? „Přemýšleli jsme o tomto týdnu, pokud budete mít čas. Rádi bychom vás dva pozvali k nám. Na příjemnou intimní večeři. Jen my čtyři.“ Takže tohle bylo to pozvání. Chtěl se sejít s ním a Alex, ne uspořádat pracovní schůzku s Danielem. Patrně se mu nepodařilo s Geoffreym udělat takový 98