Karen Boothová
„Rýpavá, jako vždycky. Ani jiná být neumí. Ale to neznamená, že ji nemám ráda. Mám. A moc.“ „Dnes ráno jsem mluvil s Danielem. Volal hned potom, co jsi šla dolů. Pověděl jsem mu o Geoffreym. A zdůraznil jsem, že za ten úspěch vděčíme tobě.“ „To asi znamená, že se ten svatební víkend vyplatil,“ poznamenala. „To určitě,“ odpověděl Ryder a hledal nejlepší způsob, jak vyslovit to, co vyslovit musel. Nechtěl ji zranit, už tak toho prožila dost. Ale… „Alex –“ Zazvonil jí telefon. „Ach. Páni!“ „Kdo to je?“ „Katrina,“ podívala se na něj Alex. Hmm. To Ryder považoval za zajímavý vývoj. „Super. Vezmi to.“ „Dám ji na hlasitý odposlech.“ Alex stiskla tlačítko, aby Ryder slyšel vše, o čem se bude mluvit. „Katrino? Co se děje?“ „Geoffrey a já jsme se zrovna vrátili do města a začali jsme mluvit o vás dvou.“ Alex se podívala na Rydera, který se tvářil překvapeně. „Ach, to je hezké. Ryder i já jsme si ten čas na svatbě strávený s vámi moc užili. Je tady se mnou v autě.“ „Dobrý den, Katrino,“ ozval se Ryder. „No to je skvělé,“ odpověděla Katrina. „Jsem ráda, že můžu mluvit s vámi oběma. Geoffrey se zmiňoval, že ti navrhoval setkání, Rydere.“ „Ano.“ Ach, díky bohu! Konečně se zbaví Daniela. Nebo… je to vážně tak? Pokud se Geoffrey chce pracovně sejít, proč nezavolá on sám? „Přemýšleli jsme o tomto týdnu, pokud budete mít čas. Rádi bychom vás dva pozvali k nám. Na příjemnou intimní večeři. Jen my čtyři.“ Takže tohle bylo to pozvání. Chtěl se sejít s ním a Alex, ne uspořádat pracovní schůzku s Danielem. Patrně se mu nepodařilo s Geoffreym udělat takový 98
Jednoduchý požadavek
pokrok, jak si myslel. Něco takového sdělit Danielovi bude noční můra. Neměl ale jinou možnost, než pokračovat dál. Bylo mu jasné, že z toho musí něco vydobýt. „To zní skvěle.“ Podíval se na Alex. „Jak to vypadá s tvým rozvrhem, hm… miláčku?“ Našpulila rty a zatvářila se rozmrzele. Chápal proč. „Je to krátký týden, tak… co třeba páteční večer? Šlo by to?“ zeptala se. „Já můžu,“ dodal Ryder. Mohl by skoro kdykoli, protože neměl nijak náročný společenský život. Většinu pátečních večerů zkrátka pracoval. „To je vynikající, protože Geoffrey v pátky pracuje jen půl dne. Snažím se ho lehounce tlačit směrem k odpočinku. Tak co třeba v sedm hodin? U nás? Pošlu vám adresu v textové zprávě.“ Alex a Ryder se znovu setkali pohledem. Ona se ho ptala, jestli je to v pořádku. On se ptal na totéž. Potřeboval vědět, jestli je s tím v pohodě. Ona z toho nic nezíská. „Zní to skvěle,“ odpověděla nakonec Alex. „Budeme tam.“ Ryder vydechl. Na jedné straně mohl odložit svůj vážný rozhovor s Alex. Na druhé to bude znamenat, že spolu budou muset strávit víc času a předstírat, že jsou pár. Pro něj tahle role byla snadná, ale v tom byl právě ten problém. Všechno se mu to začínalo míchat dohromady v srdci i v hlavě. A byl si jistý, že to je stejné i pro Alex. A to znamená, že někdo nevyhnutelně bude nakonec zraněný. „Můžeme něco přinést?“ „Hlavně přijďte sami. Geoffrey bude moc rád. Uvidíme se v pátek.“ „Na shledanou, Katrino,“ pronesli jednohlasně. Alex zavěsila. „Páni. Jsou námi posedlí.“ Ryder se zasmál; byl rád, že projasnila náladu. „Však jsme taky nějaký páreček.“ Usmála se tak mile, že by ji nejraději políbil. Prostě by zastavil u krajnice a pustil se do toho. „Úžasný. Kdo by se s námi nechtěl scházet?“ 99
Karen Boothová
„Jen lidé, kteří mají ubohý vkus na přátele.“ Alex se rozesmála, ale pak ztichla. „Jak to vezme Daniel? Bude zuřit, že ses stal novým nejlepším přítelem Geoffrey Burnetta?“ Ryder potřásl hlavou a pořád ještě vstřebával ten zvláštní zvrat osudu. „Netuším, vážně. Asi nebude rád, že budeme muset hrát náš vztah déle než tento víkend. Řekl bych, že s tím souhlasil hlavně proto, že to bylo na dobu určitou.“ Alex pokrčila rameny. „Myslím, že z toho bude nanejvýš trochu otrávený, ale určitě mu to nebude zas tak moc vadit.“ „Proč myslíš?“ „Ta záležitost s tebou a mnou mu bude lhostejná, pokud povede k větší šanci získat Geoffreye jako klienta. O nic jiného mu nejde.“ „To není úplně pravda. To ráno, když jsme odjížděli na svatbu, mi telefonoval a vyšiloval kvůli té fotce v bulváru, na které jsme se líbali. Říkal, že to vypadá až moc opravdově. Vážně mu to nedělalo dobře.“ „Páni.“ Ryder přikývl. „Přesně tak. Dal mi velmi jasně najevo, že se mu to vůbec nelíbí.“ Alex si povzdechla a opřela se. „To je jeho problém, Rydere. Mluvili jsme o tom snad stokrát. Když se mu to nelíbí, my dva s tím nic nenaděláme.“ „Až na to, že bychom se nemuseli líbat.“ „A jak tento úkol podle tebe zvládáme?“ zeptala se ho zvědavě. „Moc dobře ne.“ Ryder znovu bojoval s konfliktními pocity. Před několika sekundami ji chtěl políbit. A pokud by k sobě měl být upřímný, pořád si to přál. Proč po tom tak touží, když si zároveň myslí, že to není dobrý nápad? „Víš… pro tebe je snadné říct svému bratrovi, ať jde někam. Ale pro mě to tak jednoduché není.“ „Jak to?“ 100 Ukázka elektronické knihy