Julia Jamesová
úplně sami, nebude si muset na nic hrát, ani před personálem, jako to musela dělat v palazzo. Necítila se dobře, že se k ní sloužící chovali jako k signoře, a stejně tak se jí nelíbilo, že se musela přetvařovat i před Salvatorovými přáteli. Teď bude mít alespoň možnost si od toho všeho odpočinout. Uvnitř chaty zastihla Salvatora v plné práci. Vybaloval potraviny a ukládal je do dřevěných polic nad dřezem. Vypadal velice domácky, nikoli jako výsostný signore, majitel palazzo. Na Lanu to působilo uklidňujícím dojmem. „Mám ty věci v boxu nechat?“ zeptala se ho. „Ne, tamhle je lednička. Chata má elektřinu ze solárních panelů, a jistě tě potěší, že i tekoucí vodu z pramene nahoře na kopci. Koupelna je hned za kuchyní.“ Lana nakoukla pootevřenými dveřmi do místnůstky, v níž byla jednoduchá sprcha se základními toaletními potřebami. „Můžeme vařit na sporáku na propan butan, k tomu máme barbecue gril. A svítit se dá i olejovými lampami nebo svíčkami, kdyby nebylo dost elektřiny ze solárních panelů,“ vykládal Salvatore. „Tak, a teď jdeme vybalit zbytek věcí z auta.“ Museli jít několikrát, ale konečně byly všechny věci v chatě. „Kávu?“ zeptal se Salvatore a zapálil sporák, zatímco Lana slézala po žebříku z mezipatra, kam si uložila kufr. Zjistila, že Maria jí do něj zabalila šortky, bavlněné kalhoty, trička, dva lehčí svetříky, plátěné kecky, nějaké spodní prádlo a plavky – a to bylo všecko. Znepokojeně si uvědomila, že chybí noční prádlo. Dávalo to však smysl. Maria předpokládala, že saténová pyžama, která si její paní oblékala v palazzo, nejsou vhodná do roubenky. Nezabalila jí tedy raději nic. Lana se rozhodla, že si tedy na noc obleče nějaké 98