O čem se vypráví v knihách Palazzo, Florencie, 1557
Sofii se dařilo uchovávat Lukréciino tajemství, a tím odkládat svatbu, skoro rok. Veškeré zakrvavené oblečení a lůžkoviny přepírala v míse a sušila ve skříni. Co už nebylo možné vyprat, házela rychlým pohybem ruky rovnou do ohně, a pak spolu sledovaly, jak oheň polyká důkazy. Pokud o tom ostatní chůvy věděly, nic neřekly – obě byly k Sofii maximálně loajální. Vyjednávání o zásnubách a věně dál pokračovalo, na dálku. Jak Lukrécie vyzvěděla z odposlechnutého rozhovoru mezi Vitellim a jistým úředníkem, otec si přál, aby podmínky potenciálního sňatku zůstaly stejné jako u Marie, avšak ferrarský dvůr žádal vyšší věno kvůli odkladu. V jednom z předpokojů dvorních pracoven, kde čekala na audienci u matky, zaslechla Lukrécie Vitelliho doporučení, že by si možná měli ponechat jistou část scudi do doby, než se narodí mužský následník, a vyplatit tuto část věna až posléze. Viděla, jak otec přikyvuje, sahá po posledním dopisu z Ferrary a drží si ho před očima. Zima začala se svým pomalým přechodem v jaro, sněhy tály, do paláce dorazil nový trpaslík, dostal jméno Morgante, stejně jako všichni předchozí, a povídalo se, že Eleonoru jeho kousky velice baví. Obyvatelé města v ulicích pod okny paláce odložili vlněné čapky a šály
97
novomanzelka 416.indd 97
18.08.2023 12:39:09