O čem se vypráví v knihách Palazzo, Florencie, 1557
Sofii se dařilo uchovávat Lukréciino tajemství, a tím odkládat svatbu, skoro rok. Veškeré zakrvavené oblečení a lůžkoviny přepírala v míse a sušila ve skříni. Co už nebylo možné vyprat, házela rychlým pohybem ruky rovnou do ohně, a pak spolu sledovaly, jak oheň polyká důkazy. Pokud o tom ostatní chůvy věděly, nic neřekly – obě byly k Sofii maximálně loajální. Vyjednávání o zásnubách a věně dál pokračovalo, na dálku. Jak Lukrécie vyzvěděla z odposlechnutého rozhovoru mezi Vitellim a jistým úředníkem, otec si přál, aby podmínky potenciálního sňatku zůstaly stejné jako u Marie, avšak ferrarský dvůr žádal vyšší věno kvůli odkladu. V jednom z předpokojů dvorních pracoven, kde čekala na audienci u matky, zaslechla Lukrécie Vitelliho doporučení, že by si možná měli ponechat jistou část scudi do doby, než se narodí mužský následník, a vyplatit tuto část věna až posléze. Viděla, jak otec přikyvuje, sahá po posledním dopisu z Ferrary a drží si ho před očima. Zima začala se svým pomalým přechodem v jaro, sněhy tály, do paláce dorazil nový trpaslík, dostal jméno Morgante, stejně jako všichni předchozí, a povídalo se, že Eleonoru jeho kousky velice baví. Obyvatelé města v ulicích pod okny paláce odložili vlněné čapky a šály
97
novomanzelka 416.indd 97
18.08.2023 12:39:09
a sourozencům, vyklánějícím se z okna, udělal radost návrat květinářky, s košíkem přetékajícím šeříky, do západního rohu piazzy. Otec si opět začal chodit každý den zaplavat do řeky; kolovaly zprávy o tom, že už se ho zase někdo pokusil zavraždit, ale že spolu s jeho švýcarským strážcem útočníky zahnali. Potom musel odjet řešit povstání do Arezza. Eleonora do paláce sezvala společnost, poprvé od Mariiny smrti: akrobaté předváděli svůj um, hudebníci hráli a tančilo se. Podávané lahůdky prý předčily všechno, co kdy Eleonora svým hostům předložila. Lukrécie studovala popisy řeckých válečných taktik, malovala jednu scénu z Homéra, a kdykoliv dostala svolení, procházela se po cimbuří zvonice a pozorovala, jak se jí nad hlavou tam a zpátky přelévají obří hejna špačků. Její bratři se zatím na nádvoří pod zvonicí učili pravidla calcia; Garzia skončil s poraněnou rukou, protože do něj Ferdinando ve snaze získat míč příliš tvrdě narazil, a Pietro začal reagovat na provokace svých bratrů kousáním, takže mu doktor chodil dvakrát týdně pouštět žilou, aby u něj obnovil emocionální rovnováhu. Jedné strážní feně se narodila štěňata. Housenky bource morušového v Eleonořině insektáriu dál požíraly listy moruší; jejich pavučinkovité stezičky, které se táhly z listu na list, byly viditelné pouze za ranního světla, kdy se třpytily. Bezprostředně hrozící zásnuby, svatba, muž, který se měl stát jejím manželem, život ve Ferraře, který ji čekal, to všechno připadalo Lukrécii během této doby hrozně vzdálené a abstraktní, skoro jako by se jednalo pouze o něco, o čem se vypráví v knihách nebo zpívá v písních. Měla být zasnoubena – nadále to vnímala jako fakt, který znala, naučila se ho nazpaměť, podobně jako latinskou poezii, kterou jí vtloukal do hlavy její učitel. Význam toho faktu, jeho dopady, jí nedocházely. Život v paláci pokračoval jako dřív. Isabella se pořád oblékala do parádních šatů, jen aby přešla z nádvoří do
98
novomanzelka 416.indd 98
18.08.2023 12:39:09
salonu, a jako pestrobarevné šátky u toho za ní povlávaly její výbuchy smíchu; Pietro pořád trpěl záchvaty vzteku, při nichž řval, jako by ho na nože brali, až byl v obličeji úplně rudý, a bušil pěstmi do koberce; Sofia jim k obědu pořád servírovala polévku do stejných misek, u stejného stolu; sluneční paprsky ráno pořád dopadaly na druhou stranu učebny a večer to otočily do oken pokoje. Dveře Mariiny komnaty zůstávaly zavřené. Lukrécii se někdy zdálo, že se nikdy nic nezmění, že stráví celý život v těchto místnostech, se svými bratry, v punčochách a dívčích šatech. Jednoho rána, krátce po svých třináctých narozeninách, vstala z postele a vydala se k oknu, podívat se, jaké počasí na ně chystá obloha, když vtom ji vyděsilo vyjeknutí. Otočila se a zjistila, že ve dveřích stojí matka se dvěma dvorními dámami, po každém boku jednou, a že celá září, srší štěstím. „Podívejte, koukejte na Lucrè!“ vykřikla a zatleskala. „Jaký to významný den!“ Lukrécie se na ni nejistě usmála. Čím si asi zasloužila takovou chválu, takovou pozornost? Všichni se na ni zadívali. Všechny tři chůvy zanechaly oblékání chlapců. Odevzdaně svěsily ruce. Eleonora ukazovala na Lukrécii, někam na střed těla, a tak Lukrécie sklopila hlavu. Co se na ní mohlo změnit do té míry, aby maminka takhle reagovala? Neviděla než své dlouhé světlé camiciotto, bosé nohy a parkety pod nimi. „Podívejte!“ zopakovala matka svoji pobídku. Potom se rychlým krokem vydala k dceři, vzala ji za paži a otočila ji čelem ke zdi. Za zády se jí rozezněla sborová zvolání: „Óóó,“ zatokala jedna dvorní dáma. „Ach,“ povzdechla si druhá. „Gratuluji.“ „To je, co?“ nedala si nadšená Eleonora pokoj, ale Lukrécii při tom ignorovala.
99
novomanzelka 416.indd 99
18.08.2023 12:39:09
Ukázka elektronické knihy