Vypadalo to však nebezpečně. Řeka se valila pořád stejně rychle jako předchozí dny. Jeden špatný krok a kdokoli z nás mohl spadnout do vody, kde by ho strhl dravý proud a odnesl by ho pryč. Ale neměli jsme na výběr. Museli jsme to zkusit. Párkrát byla vzdálenost mezi kusy betonu pro Mrňouse příliš veliká, takže jsem ho musela vzít do náruče. Nejdřív byl z toho, že jsem ho zvedla ze země, vyděšený a rychle kmital nožičkama ve vzduchu, jako by chtěl utéct, ale pak se uklidnil. Vlastně jsem měla dojem, že odteď chce, abych ho po zbytek cesty nesla. Nakonec jsme se všichni bezpečně dostali na druhou stranu.
98