97
Realizace výzkumného šetření
V rámci harmonogramu práce na vlastním výzkumu je nutné rozplánovat detailněji postup v časové ose od oslovení potenciálních respondentů či komunikačních partnerů přes vlastní sběr dat až po zpracování dat a jejich prezentaci. Při zvažování tohoto harmonogramu je nutné počítat s tím, že do celého procesu se může promítat celá řada proměnných, které nejsme schopni ovlivnit nebo je můžeme ovlivnit jen částečně. V případě závěrečných studentských prací se často setkáváme s tím, že studující si sice termínově naplánují oslovení a sběr dat, nicméně tyto časové předpoklady neodrážejí časové a pracovní možnosti (vycházejme z toho, že značné množství sbíraných dat obdržíme od sociálních pracovníků; např. reflexe jejich zkušenosti z praxe) oslovených komunikačních partnerů. Obdobně je tomu i v situaci, kdy je sběr dat plánován od klientů so ciálních služeb, případně široké veřejnosti. Například u cílové skupiny oslovované v rámci terénní sociální práce (drogově závislí, osoby pracující v sexbyznysu, lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách atd.) je nutné počítat s časovou náročností sběru informací, protože je obtížné domluvit si a udržet pevný termín pro sběr dat. Proto je do časového harmonogramu nutné kalkulovat i možné zdržení způsobené na straně oslovených respondentů, případně je nutné do časové osy zahrnout i časovou prodlevu způsobenou nutností připomenout osloveným komunikačním partnerům dotazník k vyplnění či termín k rozhovoru. Harmonogram práce u sběru dat je tedy nejčastěji tou částí časové osy, u které dochází k významnějším časovým prodlevám. Harmonogram práce může být zpracován v podstatě jakoukoliv formou, například volně psaným textem, případně přehlednější formou – tabulkově. Jako příklad, jak lze i pro potřeby závěrečných prací a jiných výzkumů harmonogram tabulkově zpracovat, poslouží tabulka 6. Následující sběr dat pak může probíhat různými způsoby (o metodách a technikách sběru dat pojednáváme blíže v předchozích kapitolách, zde se tedy již tomuto tématu podrobněji nevěnujeme). V sociální práci se ale asi nejčastěji setkáváme s osobními rozhovory, u kterých lze předpokládat potřebu audiozáznamu, případně se sběrem informací prostřednictvím dotazníkového šetření, a to jak elektronickou formou (různé odpovědníkové formuláře šířené e‑mailem či přes sociální sítě), tak prostřednictvím papírové formy (tištěné dotazníky). Je nutné si uvědomit, že u výzkumu v sociální práci je formu sběru dat potřeba uzpůsobit oslovené cílové skupině, přičemž každá forma má jistá úskalí. U elektronicky šířených dotazníků bývá pro studující v sociální práci častým problémem zahlcenost sociálních pracovníků administrativou a vlastní agendou, míra návratnosti způsobená těmito okolnostmi tedy nemusí být vysoká a je nutné počítat s potřebou