Některé mutace vznikají působením pestrých faktorů fyzikální, chemické i biologické povahy – říkáme jim mutagenní faktory. Je však možné, že vzniknou i spontánně. V některých případech mohou postihovat delší úseky DNA, jindy se mohou týkat jediného nukleotidu, pak hovoříme o jednonukleotidovém polymorfismu (SNP, z anglického Single-Nucleotide Polymorphism). Poznámka: Geny nepochybně spolurozhodují o tom, kým jsme a jací jsme. Opět platí, že genetické aspekty našeho bytí jsou nesmírně zajímavé, nicméně se o nich zmiňujeme pouze informativně.
Mezi základní buněčné mechanismy, které jsou pro vývoj jednotlivých tkání a orgánů (včetně nervového systému) klíčové, se řadí zejména: • • • • • •
proliferace – regulované množení buněk, růst – zvětšování objemu nově vzniklých buněk, diferenciace – rozrůznění či specializace jednotlivých buněčných linií, migrace – přesun buněk na jiné místo, než kde buňky vznikly, adheze – přilnavost a srůst podmiňující seskupování buněk do určitých útvarů, apoptóza – geneticky řízená programovaná smrt buněk (autodestrukce buňky) je rovněž součástí morfogeneze, v rámci které mohou určité buňky v zájmu celku cíleně zanikat.
V raném vývoji zárodku postupně vznikají tři zárodečné listy – zevní ektoderm, střední mezoderm a vnitřní entoderm. Z těchto struktur se následně vyvinou všechny tkáně a orgány embrya. Základem pro vývoj centrálního a periferního nervového systému (ale i senzorických částí oka, ucha, nosu, zubní skloviny, dřeně nadledvin, pokožky a kožních derivátů – vlasů, chlupů, nehtů, mléčné žlázy) se stává zevní zárodečný list ektoderm. Pro úplnost dodejme, že mezoderm (střední zárodečný list) je výchozí pro vznik pojivové tkáně (tedy vaziva, chrupavky a kostí), všech typů svaloviny (kosterní, hladké i srdeční), krevních a mízních cév, ledvin, sleziny a kůry nadledvin, pohlavních žláz (varlat a vaječníků) a vývodných cest pohlavních i výstelky tělních dutin. Entoderm (vnitřní zárodečný list) je mateřskou tkání zejména pro epitely trávicího, vylučovacího a dýchacího traktu, tkáň štítné žlázy, příštítných tělísek, brzlíku, jater, slinivky břišní. Vychází z něj i výstelka středoušní dutiny a Eustachovy trubice či parenchym tonzil (mandlí).
98