Narazila si čepici a zapnula si bundu až po bradu. Pod náporem studeného větru ji pálily tváře a slzely oči. Hlavu zabořila co nejhlouběji do límce u bundy. „Agentko Huntová.“ Caitlin Newportová se tam zjevila zničehonic. Nikki si nevšimla její velké dodávky, když kolem kroužila. „Žádné nové informace k vraždám nemáme,“ řekla jí rovnou Nikki. „Z tiskové zprávy vyplývá, že Mráz v tom prsty nemá. Vzhledem k odlišnostem v jednotlivých případech se to nejspíš dalo čekat.“ „Díky za poučení,“ utrousila Nikki sarkasticky. „Budete na tom případu dělat dál?“ „Od toho jsem tady, ne?“ To by jí snad pro tuto chvíli mohlo stačit. „Hádám, že jste četla noviny.“ Caitlin nasadila jiný tón; zněla věcně a vážně. „Bez komentáře.“ Caitlin se nenechala odradit. „Z té ironie, že jednou z obětí je nevlastní dcera Johna Bankse, skoro až mrazí, že?“ Nikki se sevřel žaludek. Tušila, že Caitlin má vedle vraždy Kaylee a Madison ještě jiné úmysly. „Vám jsou ty nebohé dívky ukradené. Píšete reportáž o Marku Toddovi.“ „Je to poutavý příběh,“ vyhrkla Caitlin. „Příšerná tragédie z maloměsta o nevinném mladém muži, který je zmanipulován k doznání, a nakonec osvobozen díky DNA, a to ani nemluvím o emočně silném počátku celého případu.“ „Myslíte to, jak jsem našla své rodiče mrtvé?“ Nikki šlehla pohledem po kameramanovi, který se pokoušel nenápadně vykrást ze sedadla spolujezdce v Caitlinině voze. „Nemáte právo mě natáčet, takže radši zase zalezte dovnitř a zůstaňte tam.“ Kameraman zavadil pohledem o Caitlin, která mu gestem naznačila, že se má vrátit do vozu. „Jasně.“ Zabouchl za sebou dveře.
98
„To platí i pro natáčení zevnitř vozu.“ Nikki přidala do kroku, ale Caitlin se jejímu tempu rychle přizpůsobila. „Nechtěla jsem být necitlivá. Nikdo by neměl něco takového zažít. Byla jste mladá a silně traumatizovaná, a tak jste všechno vylíčila, jak nejlépe jste si pamatovala,“ pokračovala Caitlin. „Ale skutečnost, že jste byla pod vlivem, leccos mění.“ „Hardin mi udělal testy střízlivosti. To vy jste mluvila s médii?“ Caitlin zavrtěla hlavou. „Věřte mi, kdybych něco tušila, šla bych rovnou za vámi. Vy tedy tvrdíte, že jste nebyla pod vlivem?“ „Bez komentáře.“ „Mark měl dobrý důvod, proč zajít k vašim rodičům domů, ale policie ho nikdy nevyslechla.“ „To je jejich věc, ne moje.“ „Nové testy DNA prokáží Markovu nevinu. Policie to zanedbala už v zárodku.“ „Toddovi vědí, že tohle děláte?“ „Jeho rodiče jsou jednoznačně pro. Chtějí, aby svět uslyšel verzi jejich syna.“ „A co Rory?“ „Ten už to nějak skousne. Jsem přece na jejich straně.“ Spolčovat se s touhle ženskou nemělo smysl. Jen co se Projekt neviny ujal Markova případu, přišla Caitlin za Nikki a chtěla znát její verzi příběhu. Nikki ji dokázala nejednou odpálkovat, ale vzhledem k množství nových důkazů se obávala, že nakonec bude muset promluvit. „Víte vůbec, kolikrát už Mark změnil svoji výpověď?“ zeptala se Nikki. Mark strážníkům původně řekl, že si přišel promluvit s Nikki, ale když si všiml vymlácených vchodových dveří, šel se raději podívat, zda jsou všichni uvnitř v pořádku. Když se konečně přiznal, že byl v domě, tvrdil, že omylem šlápl do matčiny krve a stopy tam zanechal proto, že po nálezu těl ihned běžel dolů k telefonu. Na Nikki údajně čekal venku, když se ozvaly výstřely. Dále však vypověděl, že matku našel už mrtvou, zkontroloval jí
99
tep, a když sešel dolů, aby zavolal pomoc, schytal ránu zezadu. Pak se prý vzbudil s pistolí v ruce, a to už Nikki chodila v patře. „Věděla jste, že s policií mluvil celé hodiny bez právního zástupce?“ „Byl už plnoletý. Nejspíš se vzdal svých práv.“ „O tom nikde nepadla ani zmínka. Bezpečnostní kamery ve výslechové místnosti byly tou dobou vypnuté. Poslyšte, jste úspěšná agentka FBI,“ řekla Caitlin. „Dívala jste se už na tohle vyšetřování cvičeným okem? Kdy jste naposledy viděla ten spis? Nebo fotky z místa činu?“ Policisté Nikki řekli, že nebýt jejího návratu domů, možná by Marka nikdy nechytili. Její výčet událostí zůstával neměnný, zatímco Mark svou verzi změnil. Na zbrani se našly jeho otisky a oblečení měl potřísněné matčinou krví… „Proč bych to dělala? Viděla jsem tu hrůzu na vlastní oči.“ „Viděla jste ty davy protestujících. Lidé si dávají transparenty už i na zahrady. Začínají Markovi věřit. A chtějí, abyste se k tomu vyjádřila. Hned teď.“ „Škoda. Nemám k tomu co říct.“ „Agentko Huntová.“ Caitlin jí zastoupila cestu těsně před vstupem do budovy. „Musíte se mnou spolupracovat. Dokážu celou záležitost podat tak, abyste z toho i nadále vycházela jako oběť. Byla jste jen traumatizované děcko. To policie odvedla mizernou práci.“ „Spolupracovat s vámi?“ Caitlin přikývla. „Ten vzorek DNA ho zprostí viny. Za pár měsíců bude volný a svůj příběh bude prodávat za miliony. A navíc bude moct podat dost opodstatněnou žalobu na okres Washington a možná dokonce i na vás. Když se mnou budete mluvit, lidé si vás časem mnohem více oblíbí.“ Nikki si stoupla těsně k ní. „Dovolte, abych se vyjádřila jasně, slečno Newportová. A následující slova můžete považovat za oficiální prohlášení, protože jsem si beztak jistá, že celý rozhovor nahráváte. O odvolání Marka Todda rozhodne soud. Já
100
Ukázka elektronické knihy