Čarojas (Ukázka, strana 99)

si límec pláště, aby se mu líp dýchalo. „Hmm. Ne, to je jmelí. Rostlina, co roste společně se stromem, jako my žijeme s lesem.“ Začínám mít pocit, že přede mnou něco tají.

Znovu se zatahá za límec a uhne pohledem.

Chová se trochu zvláštně. Rád bych se zeptal, jestli je všechno v pořádku, ale nechci nic zkazit. A tak otázku, která se mi dere na jazyk, radši spolknu.

Když se vrátíme do Dubiny, několik Ďobků zalévá vodou z náprstku kousky látky, ze kterých vyrůstá mech. Další skupinka vyřezává pomocí pilníčku a žiletky s násadou z rohoviny dřevěné nářadí.

Mamka Hernová s Finnem vaří večeři. Nissa jim pomáhá, ale jakmile jí tatík Herne něco pošeptá, rozjasní tvář, odloží miniaturní kuchyňské náčiní a jde za mnou. „Co znáš za hry?“ zeptá se. „Máme spoustu okřídlených semínek. Víš, jak se hraje s káčou?“ Poškrábu se na krku. „V Čarojasu jsme nesměli hrát žádné hry.“ „Aha,“ hlesne. Zatváří se zklamaně. „Moc se mi, ehm, líbilo vidět dneska ta zvířata.“ 97

Nisse se rozzáří oči. „Tak bychom se mohli jít podívat na žabí vajíčka. Letos jsou brzy. Znamená to, že je jaro.“ „Žabí co?“ „Vajíčka. Líhnou se z nich pulci.“ Nissa mrkne stranou na Lindena a Tiggse. „Ale budeme muset vzít s sebou ty dva.“ Podívám se na mladé Ďobky, kteří se honí kolem pomalu se sunoucích šneků. Linden sahá Nisse jen po ramena a Tiggs je ještě menší. Šneci, skoro tak velcí jako Tiggs, za sebou nechávají cestičky hustého slizu. Malí Ďobci si dávají pozor, aby do nich nešlápli. „Tak půjdeme,“ souhlasím. „Pojďte sem, vy dva,“ zavolá Nissa na Lindena a Tiggse. „Půjdeme k Jelenímu jezírku!“ Oba se zarazí a Tiggs zasténá: „Ale já chci zůstat tady a hrát si se šneky.“ „Můžeš si s nimi hrát potom,“ odpoví Nissa klidně.

Linden přeskočí slizovou cestičku a běží k ní.

Tiggs zvedne něco ze země a utíká za ním. Zastaví se u ostatních a vzhlédne ke mně. „Tufík půjde s námi.“ „Tufík je jeho hračková veverka,“ vysvětlí mi Linden, než se stačím zeptat. „Bere ji všude s sebou.“ 98

„Já mu chtěl říct o Tufíkovi sám!“ Tiggs Lindena odstrčí a napřáhne ke mně ruku s drobounkou vyřezávanou veverkou. „Vezmi nás na dlaň, jako jsi nesl tatíka Herna.“ „Jestli ti to nevadí,“ dodá Linden.

Položím nastavenou dlaň na zem a opatrně je zvednu. „Máš knoflíky!“ všimne si Tiggs. „Genna je pro mě hledá. Mám už celou sbírku, je to můj poklad.“ „Kde je hledá?“ Tiggs pokrčí rameny. „To nevím.“ „Kampak máte namířeno?“ zeptá se mamka Hernová. „K Jelenímu jezírku,“ odpoví Nissa a shlíží na ni z mé dlaně.

Mamka Hernová se zamračí a založí si ruce na prsou. „Víte, že se nemáte pouštět daleko.“ Nissa svěsí ramena. „Ale to není daleko, mami.

Knot by chtěl vidět žabí vajíčka. Ještě nikdy je neviděl.“ Mamka Hernová se chvilku rozmýšlí. Pak rozjasní obličej. „Dobře, ale buďte opatrní a do západu slunce ať jste zpátky.“ „Budeme,“ odpoví ďobčí děti sborem.

99

Ukázka elektronické knihy