Ukotvení reakce často ukazuje na dobře známý podnět z minulosti, jehož se dotkla přítomnost. Pocit ohromného hněvu při malém vyrušení během práce nebo pocit otupělosti, když vám někdo řekne, že oceňuje něco, co jste udělali, může ukazovat na zážitek z minulosti, který ožívá v přítomnosti. Jiné reakce vnímáme, jako že jsou zakotveny v přítomnosti, a posouvají nás směrem k lidem, místům nebo věcem či od nich nikoli kvůli minulé zkušenosti, ale jako reakce na naše neurotické vnímání v daném okamžiku. Například dostanete e-mail od přítele a cítíte popud ke spojení nebo přemýšlíte o velkém pracovním projektu a pociťujete trochu úzkost. Je důležité vědět, zda naše reakce pocházejí z minulosti nebo jsou zakotveny v přítomnosti. K tomu můžeme použít objasňující otázku. Nejprve přeneste vnímání do přítomného okamžiku. Jaké signály právě teď vnímáte? Je vaše neurocepce vnímáním bezpečí, nebo nebezpečí? A nyní si položte otázku: „Je v tomto okamžiku, na tomto místě, s touto osobou nebo těmito lidmi zapotřebí této reakce (nebo této intenzity reakce)?“ Všimněte si, že se ptáme, zda je reakce potřebná, nikoli zda je vhodná. Kategorie vhodné či nevhodné, dobré a špatné, neplatí. Autonomní nervový systém nevytváří význam ani nepřiděluje motivaci. Jednoduše přijímá signály a reaguje tak, jak to považuje za nezbytné k zajištění přežití. Pokud je odpověď na objasňující otázku kladná, jste pravděpodobně ukotveni v přítomném okamžiku a vaše reakce může být užitečným vodítkem při rozhodování. Pokud je odpověď záporná, hledejte známý podnět, který sahá do vaší minulosti a ovládl přítomnost. Vzpomeňte si na jiná období ve svém životě, kdy jste se takto cítili. Hledejte náznaky nebezpečí, jež jsou podobné v minulosti i současnosti. Najdeme-li nit, která zážitky spojuje, získáme nové informace, jež nám pomohou pochopit naše vzorce. 72
5 – Neurocepce: Intuice vašeho nervového systému Bezpečí je nezbytné pro přežití, ale pro naši nervovou soustavu necítit se v nebezpečí není totéž jako být v bezpečí. To, že jsme mimo nebezpečí, nám nezaručuje, že zažíváme nervový pocit bezpečí. Systémy, které byly zavedeny za účelem vytvoření bezpečí, ovlivňují způsob, jakým komunikujeme, a formují způsoby, jakými budujeme spojení. Bezpečnostní postupy ve školách a kontroly na letištích a nádražích mohou konkrétně přidávat vrstvy bezpečnosti, ale prostřednictvím naší neurocepce je prožíváme jako signály nebezpečí. V době globální pandemie může být separace prostřednictvím plexisklových přepážek oddělujících lidi, pravidla týkající se sociálního odstupu a povinné nošení roušek nezbytné, aby nám pomohly zůstat v bezpečí, ale nemusí nutně vyvolat neurocepci bezpečí. Zamyslete se nad systémy, se kterými pravidelně přicházíte do styku. Jaké signály bezpečí a nebezpečí pociťujete, když se v těchto systémech pohybujete? Signály bezpečí poznáte podle toho, jak se cítíte živí a ukotvení v regulaci, a signály nebezpečí podle toho, jak se aktivují vaše sympatické a dorzální módy přežití. Přeneste vnímání do těchto prožitků a sledujte, kam vás vaše neurocepce zavede. Abychom dosáhli stavu pohody, musíme se věnovat signálům nebezpečí i bezpečí. Musíme omezit nebo vyřešit signály nebezpečí a aktivně prožívat signály bezpečí. Jedno bez druhého nás k pocitu pohody nepřivede. Chcete-li to prozkoumat, vzpomeňte si na konkrétní zážitek, jenž v sobě podle vás skrývá jen malé množství nebezpečí nebo v němž je jen malá míra stresu. Začněte tím, že přenesete vnímání do neurocepce a identifikujete konkrétní signály nebezpečí, které cítíte. Použijte tři proudy neurocepce a hledejte signály uvnitř svého těla, venku v prostředí a mezi vámi a ostatními. Když identifikujete náznak nebezpečí, zvažte, jak byste ho 73
Ukotvení mohli snížit nebo zda existuje způsob, jak ho vyřešit. Co je možné? Experimenty často zahrnují více než jeden zdroj nebezpečí. Zastavte se a prozkoumejte každý, který najdete. A nyní přesuňte svou pozornost na signály bezpečí. Věnujte čas tomu, abyste zjistili, jaké tělesné, environmentální a vztahové náznaky bezpečí jsou v zážitku přítomny. My lidé máme v sobě od přirozenosti negativní ostražitost, která nám pomáhá zajistit přežití. Z tohoto důvodu si dáváme pozor na signály nebezpečí a často přehlížíme signály bezpečí. Podívejte se zpět na svůj prožitek a zjistěte, zda jste nepřehlédli nějaké signály bezpečí. Dále vneste trochu zvědavosti do zkoumání, jaké signály bezpečí by bylo možné zahrnout. Vědomá pozornost je aktivní složkou potřebnou pro práci s neurocepcí. Chcete-li zapojit svůj vnitřní dohledový systém a naučit se ho používat moudře, uvědomte si signály nebezpečí a vyjádřete záměr spojit se se signály bezpečí. Vědomě a se zvědavostí můžeme zkoumat a vytvářet podmínky potřebné k vytvoření v těle ukotveného pocitu bezpečí v rámci našich každodenních životních zkušeností.
74
Ukázka elektronické knihy