Někdo z nich tetě zatelefonoval, že projíždí Prahou a chce se s ní sejít. To by mohlo být. Ale proč je tady takový binec? Měla někomu něco přinést a nemohla to najít? Zrak mu padl na nové číslo Literárních novin, které teta vždycky pročítala a komentovala. V detektivce by se možná vysvětlení skrývalo právě v nich. Státní cenu za uměleckou prózu prvního stupně získal Václav Řezáč za román Nástup. V oblasti poezie byla cena prvního stupně udělena Vítězslavu Nezvalovi za poémy „Stalin“ a „Z do moviny“. Cenu druhého stupně získal Ján Kostra za báseň „Na Stalina“ a Stanislav Neumann za „Píseň o Stalinovi“. Profesor Illing vydal pozoruhodnou a širším čtenářským vrst vám určenou knihu Jazyky sovětských národů Střední Asie, kterou lze objednat v administraci nakladatelství Československý spisovatel. Výtvarné oddělení Československého spisovatele nabízí šatovky, ručně tkané podle původních návrhů členů Svazu výtvarných umělců. Vzhledem k bodovému vázání nelze zasílat vzorky poštou, ale je možné si je prohlédnout v síti našich obchodů. Mohla některá z těch tří zpráv skrývat řešení? Stalina teta nesnášela, protože byl nepřítel toho jejího finského maršála. Sovětský svaz nesnášela zrovna tak, ale strýcovu knihu kupodivu vychvalovala až do nebe a nutila Richarda, aby si četl o sovětských jazycích, které nikdo neznal. Už jejich jména zněla směšně: turkmenština, pečeněžština, gagauzština, urumština, altajština a kyrgyzština. Tu teta prožívala nejvíc. Představa, jak si teta běží do prodejny Československého spisovatele prohlédnout tu záhadnou šatovku a kvůli tomu zpřevracela celý byt vzhůru nohama, byla už úplně ujetá. A co bratranci? pomyslel si poťouchle. Své dva bratrance, syny strýce profesora, moc rád neměl, ale doopravdy nevěřil,
98