Někdo z nich tetě zatelefonoval, že projíždí Prahou a chce se s ní sejít. To by mohlo být. Ale proč je tady takový binec? Měla někomu něco přinést a nemohla to najít? Zrak mu padl na nové číslo Literárních novin, které teta vždycky pročítala a komentovala. V detektivce by se možná vysvětlení skrývalo právě v nich. Státní cenu za uměleckou prózu prvního stupně získal Václav Řezáč za román Nástup. V oblasti poezie byla cena prvního stupně udělena Vítězslavu Nezvalovi za poémy „Stalin“ a „Z do moviny“. Cenu druhého stupně získal Ján Kostra za báseň „Na Stalina“ a Stanislav Neumann za „Píseň o Stalinovi“. Profesor Illing vydal pozoruhodnou a širším čtenářským vrst vám určenou knihu Jazyky sovětských národů Střední Asie, kterou lze objednat v administraci nakladatelství Československý spisovatel. Výtvarné oddělení Československého spisovatele nabízí šatovky, ručně tkané podle původních návrhů členů Svazu výtvarných umělců. Vzhledem k bodovému vázání nelze zasílat vzorky poštou, ale je možné si je prohlédnout v síti našich obchodů. Mohla některá z těch tří zpráv skrývat řešení? Stalina teta nesnášela, protože byl nepřítel toho jejího finského maršála. Sovětský svaz nesnášela zrovna tak, ale strýcovu knihu kupodivu vychvalovala až do nebe a nutila Richarda, aby si četl o sovětských jazycích, které nikdo neznal. Už jejich jména zněla směšně: turkmenština, pečeněžština, gagauzština, urumština, altajština a kyrgyzština. Tu teta prožívala nejvíc. Představa, jak si teta běží do prodejny Československého spisovatele prohlédnout tu záhadnou šatovku a kvůli tomu zpřevracela celý byt vzhůru nohama, byla už úplně ujetá. A co bratranci? pomyslel si poťouchle. Své dva bratrance, syny strýce profesora, moc rád neměl, ale doopravdy nevěřil,
98
že by s tímhle mohli mít něco společného. I když zrovna nedávno se ho při rodinném obědě ptali, jestli má teta Dorothea opravdu tolik peněz, jak se o ní mezi příbuznými povídá. A starší si stěžoval, že mu otec nechce koupit nové kolo, když mu to staré ukradli. Ale že by bratranci tetu Dorotheu oloupili nebo unesli? Detektiv by snadno ověřil, jestli byli celé dopoledne ve škole, ale on nic ověřovat nebude. Jen by strýce profesora zbytečně upozornil, že se něco děje. Teta schovávala peníze na nákupy v kredenci. V plechové krabičce od čaje. Nadzvedl víčko. Byly tam tři stovky a čtyři desetikoruny. To bratrance definitivně zbavuje podezření. Najednou mu hra na detektiva začala připadat dětská a naivní. Vždyť to je úplně jednoduché! Teta není doma, protože vloupání už objevila a šla ho ohlásit na policejní stanici. Spěchala, byla rozčilená, proto zamkla jenom na jeden západ. A nic neuklízela, aby nezahladila stopy. Ani on by se neměl ničeho dotýkat. Možná by měl přece jenom jít na chvíli ven. Ale teď, když by mohl, ho nelákalo lítat s klukama po ulicích a dohadovat se, kdo bude Američan, kdo Rus, kdo Němec, kdo partyzán a kdo banderovec. Vysvětlení, že teta odešla na policii a za chvíli se vrátí i s kriminalisty, sice vypadalo důvěryhodně, jenže teta se nevracela a k Ríšovi se pomalu plížil strach. Co když ji přejelo auto? Je v nemocnici a bojuje o život. Nebo už… Polykal slzy. Nechtěl brečet, ani když ho nikdo nevidí, nechtěl být zase malý kluk, za kterým přišla bytná v tom domě u moře. Brečel čím dál víc. Teta nemůže umřít. Ale Richard věděl, že může. Je už stará. A on by zase zůstal na světě sám.
99
Nechal by ho strýc profesor bydlet u sebe doma? Sotva. Strýc profesor nemá Ríšu rád. Tetu Dorotheu o trochu víc, ale ani tu ne úplně, i když je to jeho sestra. Jednou, když byl Ríša nemocný a teta u něj seděla a držela mu ruku na rozpáleném čele, se jí na to zeptal, ale ona ruku hned odtáhla a odbyla ho, že v horečce plácá hlouposti. Strýc profesor je prostě přísný a chce, aby to Ríša někam dotáhl a něco z něj bylo. Jenže tak to není. Teta je ještě o hodně přísnější než strýc profesor a ještě víc Ríšu nutí, aby se učil a četl správné knihy a studoval jazyky a aby z něj něco bylo, ale přitom ho má ráda. To se pozná. Ale tehdy tetě neodporoval, mlčel a věděl svý. Přesvědčil sám sebe, že teta neumřela. Proč by kvůli tomu byl v bytě takový čurbes? To nedává smysl. Ale možná potřebuje pomoc. Kde má začít? Obvolávat nemocnice? Vzal si telefonní seznam. Nalistoval písmeno N, ale žádné nemocnice nenašel. Pak zkusil Z jako zdravotnictví, ale ani tam nic nebylo. Začal seznamem listovat od první stránky. Nemyslel na to, že takhle bude trvat strašně dlouho, než nějakou nemocnici vůbec najde. Pořád doufal, že se teta mezitím objeví ve dveřích a celá udýchaná ho začne peskovat, že se musela s někým narychlo sejít a chtěla mu něco přinést a nemohla to najít a spěchala a zapomněla zamknout na dva západy a Ríša měl radši uklidit a nehysterčit jako nějaká domovnice. Ale teta nikde. Dolistoval seznamem až skoro na konec a tam nemocnice objevil. Pod písmenem Ú. Jmenovaly se ústavy národního zdraví a zabíraly celou stranu. A pak ho to napadlo. Když do nemocnice zavolá on, jen ho odbudou. Jestli se tetě doopravdy něco zlého stalo, může ji zachránit jedině finský maršál Gustaf Mannerheim. Vyprávěla o něm, předčítala Ríšovi kousky z jeho dopisů a nutila ho,
100 Ukázka elektronické knihy