Bez ohledu na to, že ještě před několika hodinami byla zcela ochotná to zkusit. „A co když nás zradí?“ chtěl vědět Arača. Pa-ťi pokrčil rameny. „Vždycky s tím můžeme seknout a dezertovat. Vrátit se do Anchilúnu.“ „Do Anchilúnu už se vrátit nemůžeme,“ opáčila Rin. „Proč ne?“ Řekla jim o Moagině léčce. „Kdyby jí Vaisra nenabídl něco lepšího, zradila by nás císařovně. Potopil nám loď, protože chtěl, aby si myslela, že jsme umřeli.“ „Takže buď Vaisra, nebo nic,“ shrnul to Ramza. „To je fakt úžasný.“ „Je Jin Vaisra vážně tak hroznej?“ zeptal se Su-ni. „Je to jenom člověk.“ „To je fakt,“ přidal se Pa-ťi. „Nemůže bejt strašnější než ostatní vojenští správci. Správce Buvola a Berana nebyli nic extra. Je to samá protekce a krvesmilstvo.“ „Aha, takže stejně jako zplodili i tebe,“ rýpl si Ramza. „Tak hele, ty jeden hajzlíku…“ „Přidejte se k nim,“ ozval se Čchagan. Mluvil stěží víc než šeptem, ale celá kajuta ztichla. Bylo to poprvé za celý večer, co promluvil. „Diskutujete o tom, jako by to rozhodnutí bylo na vás,“ pokračoval. „Není. Vážně si myslíte, že vás Vaisra nechá jít, když odmítnete? Na to má až moc za ušima. Právě vám oznámil svůj úmysl spáchat velezradu. Pokud bude hrozit sebenepatrnější riziko, že se přidáte k někomu jinému, dá vás zabít.“ Chmurně se zadíval na Rin. „Přiznej si to, Spýřanko. Buď narukuješ, nebo zemřeš.“
„Ty se uculuješ,“ pronesla vyčítavě Rin. „Já nikdy,“ ohradil se Ne-ča. Doprovázel ji chodbičkou, seznamoval ji s válečnou lodí jako nějaký rozjařený průvodce a oči mu zářily. „Ale jsem rád, že tě máme na palubě.“
98