Bez ohledu na to, že ještě před několika hodinami byla zcela ochotná to zkusit. „A co když nás zradí?“ chtěl vědět Arača. Pa-ťi pokrčil rameny. „Vždycky s tím můžeme seknout a dezertovat. Vrátit se do Anchilúnu.“ „Do Anchilúnu už se vrátit nemůžeme,“ opáčila Rin. „Proč ne?“ Řekla jim o Moagině léčce. „Kdyby jí Vaisra nenabídl něco lepšího, zradila by nás císařovně. Potopil nám loď, protože chtěl, aby si myslela, že jsme umřeli.“ „Takže buď Vaisra, nebo nic,“ shrnul to Ramza. „To je fakt úžasný.“ „Je Jin Vaisra vážně tak hroznej?“ zeptal se Su-ni. „Je to jenom člověk.“ „To je fakt,“ přidal se Pa-ťi. „Nemůže bejt strašnější než ostatní vojenští správci. Správce Buvola a Berana nebyli nic extra. Je to samá protekce a krvesmilstvo.“ „Aha, takže stejně jako zplodili i tebe,“ rýpl si Ramza. „Tak hele, ty jeden hajzlíku…“ „Přidejte se k nim,“ ozval se Čchagan. Mluvil stěží víc než šeptem, ale celá kajuta ztichla. Bylo to poprvé za celý večer, co promluvil. „Diskutujete o tom, jako by to rozhodnutí bylo na vás,“ pokračoval. „Není. Vážně si myslíte, že vás Vaisra nechá jít, když odmítnete? Na to má až moc za ušima. Právě vám oznámil svůj úmysl spáchat velezradu. Pokud bude hrozit sebenepatrnější riziko, že se přidáte k někomu jinému, dá vás zabít.“ Chmurně se zadíval na Rin. „Přiznej si to, Spýřanko. Buď narukuješ, nebo zemřeš.“
„Ty se uculuješ,“ pronesla vyčítavě Rin. „Já nikdy,“ ohradil se Ne-ča. Doprovázel ji chodbičkou, seznamoval ji s válečnou lodí jako nějaký rozjařený průvodce a oči mu zářily. „Ale jsem rád, že tě máme na palubě.“
98
„Sklapni.“ „Copak nemůžu mít radost? Stýskalo se mi po tobě.“ Zastavil se před kajutou na první palubě. „Prosím, máš přednost.“ „Co je to?“ „Tvoje nová ubikace.“ Otevřel jí dveře. „Hele, dá se zamknout zevnitř na čtyři západy. Říkal jsem si, že se ti to bude líbit.“ Líbilo. Místnost byla dvakrát větší než její kajuta na staré lodi a bylo v ní pořádné lůžko, žádné lehátko se zavšiveným povlečením. Vešla dovnitř. „Tohle všechno budu mít pro sebe?“ „Vždyť ti to říkám.“ V Ne-čově hlase byla slyšet samolibost. „Dračí armáda má svoje výhody.“ „Á, tak takhle si říkáte?“ „Správně je to ‚armáda republiky‘. Neprovinční a tak dále.“ „Na to budete potřebovat spojence.“ „Pracujeme na tom.“ Otočila se k okénku. I ve tmě bylo vidět, jak svižně se Mořský poutník pohybuje a prořezává se černými vlnami dokonce ještě větší rychlostí, než jakou dokázal vyvinout Arača. Ráno už bude Moag a její flotila desítky mil daleko. Ale Rin nemohla opustit Anchilún takhle. Teď ne. Potřebovala odtamtud ještě něco. „Říkals, že Moag nás má za mrtvý?“ zeptala se. „Divil bych se, kdyby neměla. Dokonce jsme hodili do vody i pár ohořelých mrtvol.“ „Čích?“ Ne-ča zvedl ruce nad hlavu a protáhl si je. „Záleží na tom?“ „Asi ne.“ Nad vodou zrovna zapadalo slunce. Anchilúnská pirátská hlídka už brzy začne patrolovat podél pobřeží. „Máte nějakej menší člun? Nějakej, kterej by mohl proklouznout kolem jejích lodí?“ „No jasně,“ uchechtl se. „Proč, potřebuješ se vrátit?“ „Já ne,“ upřesnila. „Ale někoho jste tam zapomněli.“
99
Kitájovo setkání s Vaisrou dopadlo podle všeho naprosto katastrofálně. Kapitán Eriden nevpustil Rin na druhou palubu, a ona tudíž nemohla poslouchat za dveřmi, ale asi tak hodinu poté, co přivedli Kitáje na palubu, viděla Ne-ču a dva vojáky, jak ho vlečou na spodní palubu. Rozběhla se k nim chodbičkou. „… a je mi jedno, jestli seš nasranej, po Dračím správci prostě jídlo házet nemůžeš,“ říkal zrovna Ne-ča. Kitáj byl brunátný vztekem. Pokud se mu aspoň trochu ulevilo, že vidí Ne-ču živého, nebylo to na něm znát. „Vaši lidi se pokusili vyhodit můj barák do povětří!“ „To oni dělávají,“ připustila Rin. „Chtěli jsme, aby to vypadalo, jako žes umřel,“ dodal Ne-ča. „Vždyť jsem byl pořád ještě uvnitř!“ vykřikl Kitáj. „A moje účetní knihy taky!“ Ne-ča se zatvářil užasle. „Koho zajímají nějaký blbý účetní knihy?“ „Dělal jsem městský účetnictví.“ „Cože?“ Kitáj vyšpulil dolní ret. „A už jsem to skoro měl.“ „Co to meleš?“ Ne-ča zamrkal. „Já ne… Řekni tomu pitomci něco, Rin.“ „Tak já jsem pitomec?“ vyjel na něj Kitáj. „Já? Vám přece přišlo jako dobrej nápad rozpoutat podělanou občanskou válku…“ „Protože říše ji potřebuje,“ prohlásil důrazně Ne-ča. „To kvůli Ta-ťi nás napadl Svaz, to kvůli ní Golyn Nís…“ „Tys v Golyn Nís nebyl,“ zavrčel Kitáj. „Tak mi nevykládej o Golyn Nís.“ „No dobře, promiň, ale nemělo by to opravňovat ke změně režimu? Ta-ťi zmrzačila domobranu, rozesrala nám zahraniční vztahy, není schopná vládnout…“ „Na to nemáte důkazy.“ „Ale máme.“ Ne-ča se zastavil. „Podívej na svoje jizvy. Podívej se na mě. Důkazy máme napsaný na sobě.“
100 Ukázka elektronické knihy