„Chtěl bych si trochu užít,“ oslovil jsem jednoho z těch chlápků. „Kde mám vystoupit?“ „Užít?“ zeptal se mě rozmrzele. „To jsi neměl lízt sem na Šutr, když si chceš užívat.“ „Chceš si dát do nosu?“ oslovil mě ten druhý, pozitivněji naladěný. „Vystup na šestým uzlu. Tam je pár docela slušnejch podniků.“ „Slušnejch,“ utrousila jedna ze ženských. „Pěkně slušnejch. To mu radíte hezký věci, pane.“ „Já se jenom chci pobavit!“ Ach jo, řekl jsem si, ještě dostanu kázání. Přitom to byla ženská jen o trochu starší než já. Tenkrát nebylo na Luně moc lidí starších než třicet, čtyřicet let. „Když tomu říkáte zábava!“ „To ho chcete zatáhnout do studovny?“ ušklíbl se na mě pán, který se tak dobře vyznal. „Modlitebna, pane. Modlitebna. Tady na Luně jsme Bohu blíž. Dveře do ráje jsou nám otevřené. Cesta k nim nevede přes podniky na šestém uzlu, tam je vchod do jámy pekelné.“ „Když jsme blíž k ráji,“ řekl jsem zkoumavě, „tak to jsme o tu samou vzdálenost dál od pekla?“ Chlapi se rozesmáli a ženskou to očividně popudilo. „Lidem, jako jste vy, není pomoci.“ Kostka zastavila a žena vykročila, ramena naježená, jako by pod pláštěm měla zárodky andělských křídel. „Byly doby,“ řekl můj rádce, když se za ní dveře zavřely, „kdy měli pošukové vstup na Lunu zakázaný a byli tu jenom makáči. To se bohužel změnilo a někdy mám pocit, že je to tu samej pošuk.“ Ano, už v pětačtyřicátým roce se na Luně vzpomínalo na staré zlaté časy a byli tu mazáci a zelenáči, a já patřil mezi ty druhé! „Kam se chcete podívat? Psychobar, pití, kybosex, iluzín…“ 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.