Odpor kříže vůči jeho výkladům
doplňovaly a nahrazovaly scholastickou teologii, protože zde šlo o jednotu teorie a praxe křesťanské existence. Víra bez následování by se stala pouhým považováním nauky za pravdu a slepým následováním ceremonií. Na základě augustinského a františkánského dědictví proto u Bonaventury teologie dostala voluntaristický a afektivní ráz.51 Teologie zde už není čistou teorií, nýbrž syntézou teorie a praktické moudrosti, je to tedy theologia affectiva. Je to jednota intelektuální reflexe a duchovní zkušenosti. Ovšem duchovní zkušenosti, které patří k poznání Boha, činí člověk při meditatio crucis. Via crucis tím vstupuje jako třetí vedle vita activa v podobě dobrých, bohulibých skutků a vedle via contemplativa v podobě věčného vzývání v mystické, negativní teologii.52 Itinerarium in Deum 53 začíná ponorem do utrpení a smrti Kristovy, až člověk vnímá jeho utrpení jako vlastní utrpení a jeho pokušení jako vlastní pokušení. Splynutí duše s Kristem skrze utrpení nazývali Eckhart a Tauler via compendii 54, nejkratší cestou k mystickému zrození duše z Boha. Pomocí meditatio crucis se duše vrací do temnoty svého nestvořeného základu. Připodobněním kříži se duše stává podobnou Bohu. Skrze utrpení k oslavení, skrze vydání se zatracení k vyvolení, skrze kříž ke koruně – tudy vede cesta ke spáse podle mystické představy ukřižování spolu s Ježíšem. Tak to pojímá také Tomáš Kempenský ve své pro křesťanskou zbožnost dodnes vlivné knize De imitatione Christi.55 Nejvyšší ctností následování je pokora (humilitas). Ta se projevuje 51 Bonaventura, Putování mysli do Boha, 2003 Praha: Krystal OP, 1997. 52 Tak Walter von Loewenich, Luthers Theologia crucis, 5. vyd., Witten: Luther-Verlag, 1967, 169nn. 53 Itinerarium in Deum = putování do Boha – narážka na Bonaventurovo dílo (pozn. překl.). 54 Via compendii = zkratka, kratší cesta (pozn. překl.). 55 Srov. také Ignatius, Exercitia spiritualia, č. 97, a k tomu Josef Sudbruck, „Existentielles Christentum,“ Geist und Leben 37 (1964), 38-63.
98