Od toho s její nevinností na ni padl jakýsi chlad. Chlad. Chladněji. Mráz, sníh a led. Najednou mě napadlo, že Jan-Johan byl tehdy u toho, a já si už ani nechtěla představovat, co tím prstem dělal. Ale teď už jsem věděla, kdo oddělil chudákovi Popelce hlavu od těla. Sofie byla pěkně vyčůraná. O svých úvahách jsem nikomu neřekla. Zaprvé protože jsem si nebyla jistá, jestli to s prstem se příliš nepodobá tomu, co musela odevzdat Sofie. Zadruhé protože už jsem se necítila úplně v pohodě při pomyšlení, co jiného by Sofie ještě dokázala vymyslet. Víc z nás se radovalo, že kupa významu bude už zanedlouho hotová. Janu-Johanovi to bylo fuk. Co se jeho týče, mohl to být klidně začátek nebo konec kupy, on se ukazováčku zbavit nehodlal. Možná, že kdyby Jan-Johan nebyl poslední, nechali bychom ho na pokoji. Ale kdo mohl vědět, co by přišlo potom? A přesto to není tak docela pravda. Protože pravda je asi taková, že kdyby Jan-Johan nebyl třídní velitel, který o všem rozhodoval a hrál na kytaru a zpíval písničky od Beatles, když on zrovna chtěl, nechali bychom ho na pokoji. Ale vzhledem k tomu, jak to bylo, nebylo co řešit. 99
Mělo se to stát v sobotu odpoledne. Nejdřív měla Sofie uříznout Janu-Johanovi prst a pak jsme ho měli rychle zabandážovat a nakonec ho měl zbožný Kaj odvézt domů v novinovém vozíku, aby rodiče mohli Jana-Johana odvézt na ambulanci, kde mu to pořádně obvážou. V neděli jsme měli dojít pro Pierra Anthona.
100
XVI I
Páteční odpoledne jsme strávili úklidem pily. Bylo čtrnáctého prosince. Do Vánoc zbývalo už jen pár dní, ale na to jsme nemysleli. Nás čekaly důležitější věci. Zavřenou pilu jsme obývali už skoro čtyři měsíce a bylo to znát. Piliny se smísily s hlínou, s papírky od bonbonů a s jinou špínou a po vybetonované podlaze už se nerozprostíraly rovnoměrně, ale tvořily kopečky a kopce mezi kusy dřeva, které jsme poházeli okolo, abychom hráli „zem je láva“ a seděli na nich. A nezdálo se, že by kvůli naší přítomnosti omezili svou aktivitu pavouci. Naopak, jako bychom zvýšili šance na jejich úlovek, byly všechny rohy a zákoutí plné pavučin. Okna, tedy ta, která ještě byla celá, byla pokud vůbec možno ještě zaneřáděnější než na začátku. Po krátkém dohadování o tom, co kdo udělá, jsme se pustili do práce.
101 Ukázka elektronické knihy