Od toho s její nevinností na ni padl jakýsi chlad. Chlad. Chladněji. Mráz, sníh a led. Najednou mě napadlo, že Jan-Johan byl tehdy u toho, a já si už ani nechtěla představovat, co tím prstem dělal. Ale teď už jsem věděla, kdo oddělil chudákovi Popelce hlavu od těla. Sofie byla pěkně vyčůraná. O svých úvahách jsem nikomu neřekla. Zaprvé protože jsem si nebyla jistá, jestli to s prstem se příliš nepodobá tomu, co musela odevzdat Sofie. Zadruhé protože už jsem se necítila úplně v pohodě při pomyšlení, co jiného by Sofie ještě dokázala vymyslet. Víc z nás se radovalo, že kupa významu bude už zanedlouho hotová. Janu-Johanovi to bylo fuk. Co se jeho týče, mohl to být klidně začátek nebo konec kupy, on se ukazováčku zbavit nehodlal. Možná, že kdyby Jan-Johan nebyl poslední, nechali bychom ho na pokoji. Ale kdo mohl vědět, co by přišlo potom? A přesto to není tak docela pravda. Protože pravda je asi taková, že kdyby Jan-Johan nebyl třídní velitel, který o všem rozhodoval a hrál na kytaru a zpíval písničky od Beatles, když on zrovna chtěl, nechali bychom ho na pokoji. Ale vzhledem k tomu, jak to bylo, nebylo co řešit. 99
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.