1988 — JARO
Že já jsem sem lezla! Sedím v čekárně už hodinu, potí se mi ruce a v nohách mám takový třes, že až mě zavolají, určitě se nebudu schopná ani postavit. Jenže ona Irča pořád, že bych měla zkusit nějaké prášky, že to není normální, jak se nervuju, a že ty hádky u nás doma jsou pak z toho. V čekárně je se mnou ještě nějaký chlap, ten ale přišel až později. Má takové umaštěné vlasy a kouká, jako by měl v hlavě vymeteno. „Bláhová,“ zavolá sestra konečně. Je naštvaná už od pohledu a říkám si, že už jsem ji někde viděla. V ordinaci jsou jen dva stoly — jeden naproti dveřím, kde sedí doktor, a druhý z boku, tam má svoje sestra. „Tak co chcete, paní Bláhová?“ začne doktor rovnou. Má bílé vlnité vlasy a zarudlý obličej. A chová se ke mně přesně tak, jak jsem se bála. Jako k postiženému blbečkovi. S tím se asi na psychiatrii rovnou počítá.
98