„Myslíte, že je jich víc?“ „Nevím,“ pokrčil rameny. „Možná ne. Ale i kdyby byl jen jeden, pořád je to ozbrojený zabiják. Na rozdíl od nás dvou. Nebo vy snad u sebe máte zbraň, Cathy?“ „Ne.“ „Tak vidíte. Musíme se jít schovat.“ „Já ale potřebuju aspoň nějaké vysvětlení!“ rozhodila Cathy bezradně rukama. „Všechno vám vysvětlím, až budeme v bezpečí.“ „Vždyť já vás vůbec neznám,“ namítla. „Ne, ale nemyslíte, že kdybych vás chtěl zabít, už bych to udělal?“ „Proč se bojíte policie?“ ignorovala jeho otázku. „Nemám jistotu, že jí můžu plně věřit.“ „Máte důvod se bát? Provedl jste něco?“ „Nic takového, co naznačujete,“ zamračil se na ni Victor. „Jak mám vědět, že mi nelžete? Že mi říkáte celou pravdu? Co když se policii vyhýbáte, protože… Protože jste něco provedl a utíkáte a nějaký jiný zločinec vás honí?“ Victor se k ní vrátil a popadl ji za ramena. „Proboha, Cathy! Právě jsem vás zachránil před kulkou, vzpomínáte? Kdybych za vámi nepřišel, ležela byste ve svém bytě v kaluži krve.“ „Možná to bylo jinak.“ „Jak jinak?“ „Šel jste za mnou kvůli tomu negativu a ten, kdo jde po vás, vás sledoval. Možná ty kulky, které prolétly mým oknem, nebyly určeny mně, ale vám.“ 98