Má to háček (Ukázka, strana 99)

Do toho, jak Fox tráví čas, jí nic nebylo. Její prsty se ještě několik vteřin vznášely nad displejem, než vyťukala text.

HANNAH (19:18): Jdu do Cross a dcery s Piper, jestli se chceš přidat.

O minutu později odpověděl.

FOX (19:19): Uvidíme se tam, Pihatko.

Hannah si zvolna oddechla a zaklonila hlavu na sedadle. To, jak rychle se jí zklidnil žaludek, bylo alarmující. Ale najednou jí bylo dobře. Jako když čtyři slova promění rozbouřené moře v klidné jezero. Co to má znamenat? Třeba jen chtěla strávit čas s kamarádem, protože tady byla pouze na krátkou dobu? To bylo přece naprosto možné, ne?

Chvíli nato vešly do baru Cross a dcery, kde se pomalu začínali scházet lidé na večerní drink. Hanně se sevřelo srdce, jakmile překročila práh, a zaplavily ji vzpomínky, jak s Piper rekonstruovaly starý, zanedbaný bar, jak za kusem překližky našly Henryho fotografii, jak uháněly ke dveřím s hořící pánví a jak se připravovaly na slavnostní otevření. Tolik vzpomínek vtěsnaných do tak malého prostoru. A cítila i jisté uspokojení, když se podívala na strop a věděla, že to byla ona, kdo tam zavěsil zlatě nastříkanou rybářskou síť.

Piper vklouzla za bar, aby probrala pár věcí s Anitou a Bennym, nově najatou servírkou a barmanem, o kterých jí sestra vyprávěla při obědě. Vypadala přitom tak sebejistě, ukazovala na položky v nápojovém lístku a odpovídala na otázky ohledně obsluhy pokladny.

Ještě před rokem Piper nevěděla ani o existenci účetní knihy, natož aby ji dokázala vést. Teď vlastnila a provozovala úspěšný bar.

97

Bože, Hannah na ni byla tak pyšná. „Jsi v pohodě?“ Otočila se za hlubokým hlasem a zjistila, že Fox sedí na barové stoličce, jednu ruku má položenou na opěradle a v druhé drží na klíně lahev piva. Ucítila mravenčení, které se neslo od hlavy dolů po krku až na hruď a způsobilo jí ztvrdnutí bradavek. Stalo se to tak rychle, že neměla čas myslet na něco, co by tomu dokázalo zabránit, třeba na slimáky, nudle u nosu nebo plíseň na nohou.

Fox si toho také všiml, oči mu ztmavly o jeden odstín, když sklouzly k jejím ňadrům, pak zvedl lahev s pivem ke rtům a dlouze se napil.

Vzpamatuj se, Hanno.

Fox tak na ženy prostě působil. Ale ona se nemusela zachovat jako všechny ostatní a dopustit, aby z toho Něco bylo. Mohla si jednoduše jen přiznat, že je přitažlivý, a zůstat nad věcí, no ne? „Ahoj. Jo. Jen jsem…“ Hannah sama sebe prosila, aby se přestala chovat jako idiot, a vyhoupla se na barovou židli vedle něj. „Jen jsem si vzpomněla na všechnu tu práci, kterou jsme tady udělali.“ Přikývl. „Vy jste to tady přivedly zpátky k životu.“ Šťouchla do něj loktem a uvnitř si povzdechla, když ucítila jeho svaly, které nebyly ani trochu povolené. „Ty jsi taky pomáhal.“ „Já tady byl kvůli společnosti,“ řekl tiše a díval se na ni tak dlouho, až měla pocit, že má žaludek v krku. Pak, jako by se přinutil šlápnout na brzdu, natáhl ruku a prstem jí zlehka ťukl na nos. „Co si dáš k pití?“ „Hmmm. Žádný tvrdý. Včera večer jsem splnila svou roční normu. Možná pivo?“ „Tak teda pivo.“ Fox kývl na Bennyho a objednal něco, co znělo trochu německy. Chvíli nato už Hannah popíjela zlatavou tekutinu z vychlaze98

ného půllitru ozdobeného na okraji kouskem pomeranče. „Tohle je dobrý. To je pivo?“ Usmál se. „Koukám, že se někdo chystá splnit i svou roční normu piva.“ „No, já to nebudu. Ráno musím být na place.“ „To se ještě uvidí.“ Řekl suverénně a překřížil ruce. „Je vidět, že jsi tady dlouho nebyla.“ Hannah přestala pít. „Jak to myslíš?“ Odpovědi se ale nedočkala, protože ve stejnou chvíli ji i Piper šťouchla do ramene a s úsměvem jí představila Brendanovy rodiče. „Hanno, tohle jsou pan a paní Taggartovi. Michaele a Louise, tohle je moje sestra Hannah.“ Tohle rozhodně byli Brendanovi rodiče. Nebylo o tom nejmenších pochyb. Měli pevná ramena, byli vážní a v prostředí baru se necítili moc příjemně. Ale snažili se, i když jejich úsměvy byly roztržité. Aniž se Hannah podívala na Piper, vycítila sestřinu nervozitu z toho, že má v baru budoucí tchyni a tchána, a tak udělala to, co uměla nejlépe. Probudila své rozjařené já.

Hannah vykouzlila široký úsměv, sklouzla z barové židle, naklonila se a políbila starší pár na tváře, zároveň jim stiskla ruce, aby měla jejich plnou pozornost. „Moc ráda vás poznávám. Máte radost, že jste zase ve Westportu?“ Louisino napětí mírně povolilo. „Ano, máme. Ve městě se toho moc nezměnilo a to je fajn.“ Jaká matka, takový syn, co? „Piper mi celé odpoledne vyprávěla, jak je to úžasné, že jste k nim přijeli na návštěvu. Měli byste se bát, že vás doma zamkne a nenechá vás odjet.“ Louise ožila a tváře jí zrůžověly. „To je tak milé.“ Hannah přikývla. „Dokonce na vaši počest vymyslela koktejl.

99 Ukázka elektronické knihy