98 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
období. Tu informaci mimochodem nehodlala Aramovi sdělit. Nikdy. „Doufám, že ani jedna není tak blbá, aby v něčem podobném účinkovala,“ pronesl Aram přísně. Má jasno, kdo za to může, pomyslela si Kate hořce. Pořád stejná písnička. „Přece to není její chyba,“ podotkla. „Možná ne, ale je to tak zbytečný. Kdybyste to vy ženský nedělaly, neměly byste problémy.“ „Díky. Vyřídím jí to,“ pronesla Kate upjatě. Přesně téhle reakce se bála. Obviňování. Ostouzení. To je takový hnus. Že muž může ovládat ženu pomocí sexu. Muže to nikdy tolik nepostihne. Když se muž natáčí při sexu, nikoho to nezajímá a ještě je za hřebce, ale u ženy je to jiné. Zrovna loni spáchala mladá dívka sebevraždu poté, co její expřítel zveřejnil jejich soukromé nahrávky. Nevydržela tu hanbu. Kate jí rozuměla. Z té nespravedlnosti se jí chtělo do něčeho praštit. Byla zvyklá řešit komplikované situace, zmobilizovat svou umíněnost a vynalézavost a vyřešit problém, ale tentokrát se nemohla hnout z místa. Zmítala se a netušila, jak se vyprostit. „Kate, někoho by v takové situaci možná napadlo obrátit se na zločinecké kruhy,“ pronesl Aram vážně. „Jak to myslíš?“ opáčila zvědavě. Už na to samozřejmě taky myslela. Promluvit si s pár pochybnými existencemi, co vysedávají po hospodách v centru. Poprosit je o pomoc. „Je to hrozně riskantní, to si doufám uvědomuješ. Kriminálníkům se nedá věřit. Snadno šlápneš z bláta do louže.“ Poté, co Aram odešel, otevřela Kate mobilní bankovnictví a poslala Ubbemu pět tisíc korun. Teď byla v podstatě švorc. Nedá se nic dělat, napomenula se přísně. Koupila