Vteřiny hrůzy. Tak Nina Meijerová popisovala, co prožívala, když dorazila z ulice Götgatan na Medborgarplatsen a uviděla, jak se skrz mlhu řítí letadlo. Okamžik, kdy si uvědomila, že je od své dcery příliš daleko na to, aby ji zachránila. „Prožít něco takového nepřeju nikomu jinému. Bylo to příšerné. Křičela jsem tak, až mi vypověděly hlasivky,“ vyprávěla. „Ale ona mě neslyšela. Prostě běžela dál. Byla to naše tradice, moje a její, že vánoční stromeček mohla vybírat ona,“ pokračovala. Ve stejnou chvíli Nina spatřila Anniku Nieminenovou, která se sluchátky na uších procházela kolem zasněžené zahrádky restaurace Snaps. Danijela naškrábala jméno Annika Nieminenová do bloku. „Byla ve svém vlastním světě,“ popisovala Nina v článku. Dru hý snímek z dokumentu ukazoval, kde se Annika nacházela, když se letadlo zřítilo. Nina ji jenom stihla stáhnout stranou, než letadlo zaburácelo a rozbilo všechno, co mu stálo v cestě. Než jí před očima přišla o život vlastní dcera. Danijele přeběhl mráz po těle. To je otřesný zážitek. Co kdyby stejným způsobem zahynul její syn Anton? Když se Nina opět vzpamatovala, ležela na zemi vedle Anni ky, která zřejmě ztratila vědomí. Z obrovské síly dopadu letadla Nině pořád hučelo v uších. Myslela jenom na to, že musí najít Magdalenu. Okamžitě však věděla, že není naděje, před ní ležel vrak letadla a chrlil ze sebe špinavý, tmavý dým. Tohle nemohl nikdo přežít, pomyslela si, když tu zkázu uviděla. To musel být hrozný pohled, honilo se Danijele hlavou. Četla dál. Reportér se ptal, proč Nina s touto informací nevystoupila
98