Louise Allenová
ale s určitostí nedokázala říct, zda to měl být úsměv, nebo posmutnělá reakce na její nevyslovenou výčitku. „A jak si vlastně budete užívat téhle krásné části světa, slečno Newnhamová?“ obrátil se na ni, když se usadili v salonu a Violet požádala o čaj. „Myslím, že si vzpomínám, jak jste se zmiňovala, že ráda malujete. Tady jsou jistě krásné scenérie, kvůli kterým stojí za to zaměstnat štětec.“ „Já hodně kreslím, hlavně portréty. Jistě jste to nezapomněl, lorde Kendale? Trochu jsme si o tom přece povídali.“ „Obávám se, že to mi vypadlo z paměti. Já nemám právě umělecké zájmy. A už jste navštívila Bath?“ „Ne.“ Violet zvedla udiveně obočí, viditelně zmatena Janinou strohostí. „Brzy to jistě uděláme. Bath už pochopitelně není tím, čím býval, ale sestřenice si dozajista ráda prohlédne obchody. Mě už něco takového nezajímá, ale hodně mých známých to těší. Tamní léčivé vody nejspíš nebudeš chtít ochutnat, nebo snad ano, drahoušku?“ „Ne, to opravdu ne.“ Jane se jen těžko ubránila, aby se při té představě neotřásla. „Ale to město navštívím ráda. Možná bys mohla, Violet, postrádat jednu služebnou, aby mi dělala společnost, pak bych tě nemusela obtěžovat, když tě nebaví chodit po obchodech.“ „Bath je zcela jistě slušné a spořádané město,“ souhlasila zamyšleně Violet. „Myslím, že bys tam s Charity byla v bezpečí. Ona to město dobře zná.“ „Možná bych mohl nabídnout svůj doprovod, jestli mi vás slečna Lowryová svěří do ochrany?“ nabídl se Ivo, zatímco přistoupil k servírovacímu stolku, aby ho přitáhl blíž služebné, která přinášela čaj. „Moc rád bych se znovu podíval do Bathu.“ 98