Marguerite Kayeová
řečnický talent, a poměrně mladý byl jmenován soudcem. Zemřel asi před deseti lety, takže jsem se s ním, bohužel, nikdy nesetkala. Po jeho smrti si Pearl pořídila Anguse.“ „Takže nemá žádné potomky, chápu to správně?“ „Nemá. Posílala mi každý rok dárky k narozeninám a párkrát nás navštívila v Clachan Bridge, ale byla to pro ni dlouhá cesta. S matkou ale zůstávaly v kontaktu a psaly si každý měsíc. Když maminka umřela, začala jsem jí psát já.“ „Takže věděla o novém majiteli panství?“ „Když už bylo zřejmé, že budeme muset odejít, nabídla mému otci i mně domov. Plánovali jsme s otcem, že pojedeme společně do Edinburghu, abychom se porozhlédli po jiné škole. Ale k tomu už nedošlo.“ „Tak tě Pearl vzala k sobě a od té doby tam žijete spolu, vy dvě a Angus. Vzdala se tedy společenského života, když její manžel zemřel? Podle mých zkušeností,“ řekl Grayson v reakci na její překvapený výraz, „musí být právník úspěšný i ve společnosti, chce-li prosperovat. Takže bych řekl, že tvoje paní Winstonová si musela dost užívat společenského života.“ „A užívá si ho dodnes. Jednou týdně si zve na čaj své „paní advokátové“, jak jim říká. Nerada chodí na večeře a neřekla bych, že Coates Crescent je zrovna centrum společenského života, ale nikdy nemá nouzi o společnost, pokud o ni stojí. Není to žádná samotářka.“ „Tak to jsem asi špatně pochopil tvé vyprávění. Pamatuješ? Při návratu z Newhavenu jsme se bavili 98
Zakázané potěšení
o tom, jestli můžeme narazit na někoho známého a tys mi říkala, že tu máš jen málo známých. Přitom s paní Winstonovou žiješ už šest let.“ „Aha, chápu. Ne, Pearl se za mě nestydí a nedrží mě zavřenou na půdě nebo v kuchyni, když ji přijdou navštívit přátelé. Já jsem ta, která není moc společenská.“ Constance odsunula nedojedenou zmrzlinu stranou. „Je naprosto vynikající, ale už se do mě nevejde ani gram.“ Grayson na ni upřel pohled, z něhož bylo jasné, že ví, že zmrzlinu záměrně využívá ke změně tématu, ale k její úlevě se rozhodl na ni netlačit. „Dáš si kávu?“ „Ne. Už je pozdě a já jsem byla celý den pryč, měla bych se vrátit do Coates Crescent. Angus se bude divit, kde jsem.“ „V tom případě tě doprovodím zpátky.“ Grayson předal číšníkovi svazek bankovek, aniž by si řekl o účet, a vysloužil si tak něco, co se dalo považovat za úsměv. Když vyšli do foyeru, pan Urquhart se na chvíli přestal věnovat další dvojici a zamával jim na znamení, že nezamhouří oko, aby bylo vše v pořádku, až se pan Maddox příští měsíc vrátí s rodinou. „Jak mu vysvětlíš, že jsi mě nechal v Glasgow?“ zeptala se Constance, když sestupovali po schodech před hotelem zpět na Charlotte Square. „Třeba bych mohla někde ošetřovat nemocného příbuzného.“ „Udělal se krásný večer,“ podotkl a nabídl jí rámě. „Pojďme si ho užít. Projdeme se po náměstí?“ „Podívej, je po šesté a je tu pořád spousta lidí,“ podivila se Constance. 99
Marguerite Kayeová
„Lidé rádi využívají slunce. V Glasgow je to stejné. Parky tam budou také plné lidí na procházce a dětí koupajících se ve fontánách.“ „To snad ne!“ Grayson se ušklíbl. „Pořád lepší, než kdyby skákaly do řeky Clyde. Ve městě je pěkně špinavá. Čistší je až někde u Greenocku.“ „Koupeš se někdy, když jsi na lodi?“ „Jednou jsem to zkusil, ale namočil jsem si jen nohy. Byla strašně studená. Zato Středozemní moře, to je něco úplně jiného. Tam je voda krásně teploučká.“ „Ty jsi cestoval do zahraničí? Kde a kdy?“ „Než jsem se oženil, strávil jsem dost času v loděnicích ve Francii, Řecku a Španělsku. Chtěl jsem se podívat, jak tam staví jejich lodě, abych se ujistil, že dokážu tu svou postavit lépe.“ Constance se zasmála. „To je úžasné. Jsi šťastný muž. Která země se ti líbila nejvíc? Jaké tam bylo jídlo? A lidé? Ach, bože, a ten jazyk, jak jste se domluvili? Nemůžu uvěřit, že jsem to o tobě nevěděla. Podívej, tady je volná lavička, sedneme si a musíš mi to všechno vyprávět.“ „Všechno? Chceš slyšet detaily o všech šroubcích a maticích na lodi?“ „Kdybychom měli čas, tak klidně i to. Ale zatím mi jen vyprávěj o všech zemích, kde jsi byl.“ Usmál se a zavrtěl hlavou nad jejím nadšením. Pak natáhl nohy před sebe, opřel se o opěradlo lavice a začal vyprávět. Vykreslil jí v živých obrazech všechny ty barvy, vůně a zvuky, prach a horko, jak je vnímal coby mladý muž, který nikdy nebyl dál než ve Skotské nížině. Nebál se také dělat si legraci ze svého mladšího já. 100 Ukázka elektronické knihy