Joss Woodová
Zasmál se její vášni a pobavilo ho, že si myslí, že ho přinutí dělat něco, co nechce. To se nestalo už hodně, hodně dlouho. Někde hluboko uvnitř ale měl Garrett podezření, že kvůli téhle ženě udělá výjimku. Přiměla ho letět do Colorada těsně před propuknutím sněhové bouře. Kdo ví, k čemu se od ní ještě nechá přemluvit? Tyhle myšlenky ho trochu znepokojovaly, a tak raději odtrhl oči od její krásné tváře a podíval se znovu z okna. „Podívej, přestalo sněžit. A vypadá to, že už ani nefouká.“ „Nebude to nadlouho,“ poznamenala Jules. „Dívala jsem se na předpověď. Podle ní má sněžit celou noc.“ „Teď ale nesněží.“ Jules se pozorně podívala z okna a pokrčila rameny. „No a?“ „Pojďme se projít,“ navrhl Garrett. Věděl, že to bude buďto procházka, nebo ji začne vášnivě líbat. A nevěděl, jestli se dokáže vyrovnat s dalším milováním, které se v půlce prudce přeruší. Ne, bude lepší najít jinou aktivitu. „I když je tam pod nulou?“ Garrett prudce přikývl. Bylo mu jasné, že je to rozumná alternativa studené sprchy. Jules, která šla vedle Garretta a vypadala jako sněhulák, namáhavě kladla nohu před nohu, protože se bořila do čerstvého sněhu. Mraky se na chvíli roztrhly a nad jejich hlavami se objevila obloha plná hvězd a s jasným Měsícem. Věděla, že to nepotrvá dlouho, ale teď byla šťastná, že stojí tady vedle Garretta a má pocit, že by mohla vztáhnout ruku a ten Měsíc si utrhnout z oblohy, jako by to bylo veliké šťavnaté jablko. Pak ji ale napadlo, že by s Garrettem asi byla šťastná a spokojená kdekoli. Byl sice přímočarý a někdy skoro neomalený, ale tak upřímný! A to, jak vypadal, jí rozehřívalo krev v žilách. Jistě, nebyla hloupá: věděla, že ji chce. A co víc, že ji chce s prudkostí, 98
Co odhalí DNA
která ji doslova šokovala. Věděla, že ho dokáže vzrušit, tohoto muže, který chodil s modelkami a herečkami. To jí rozhodně dodávalo hodně sebevědomí. A jeho ochota přestat a objímat ji, když se vyděsila, to, že si nestěžoval a nevyžadoval po ní vysvětlení… to všechno ji hřálo u srdce. Jules měla pocit, že by mu mohla říct cokoli, protože je prakticky šokuvzdorný. Mohla by mu povědět o svém otci? O tom, že kvůli tomu, co dělal, má strach ze sexu…? Ne. Na tohle musí přestat myslet. Vždyť ona se nebojí sexu. Klidně by dovolila Garrettovi, aby dokončil, co začal, kdyby se nezmínil o tom, že se přesunou do ložnice. Klidně by si ji mohl vzít na podlaze v kuchyni, nebo na tom Kateině masivním jídelním stole. Ne. Samotný sex ji nijak neděsil, ale nechtěla, aby bylo její poprvé poskvrněno vzpomínkami na otce, na to, jak vleče její mámu za vlasy do ložnice na konci chodby. Proč si to nikdy dřív neuvědomila? Jak to, že jí trvalo tak dlouho, než si to dala dohromady? A proč žádného z těch předchozích mužů nepožádala, aby se s ní milovali na gauči, na jídelním stole nebo na koberci v jejím obýváku? Byla si dost jistá tím, že by jim to nevadilo. Ráda se líbala, dotýkala, měla ráda ten pocit, když se k ní přitisklo mužské tělo, milovala ty odlišné vůně a struktury. Tak proč tak váhala? Jules se přiměla jít hlouběji, až k srdci samotného problému. Kdyby byla tak hluboce ovlivněná tím, jak se její otec choval k její matce, děsil by ji samotný sexuální akt, nejen pomyšlení na to, že bude s nějakým mužem sama v ložnici. Jaký je rozdíl v tom, že by s ním byla sama v obývacím pokoji? Stejně by s ním byla za zavřenými dveřmi. Jules přemýšlela o svých předchozích vztazích a vzpomínala na pár vášnivých situací z minulosti. Dostali se při nich až k orálnímu sexu, ale když ji ten daný muž požádal, aby se přesunuli do ložnice, naprosto se uzavřela… Tak, jak se to před chvílí stalo s Garrettem. Ten muž jí pak další 99
Joss Woodová
den zavolal, posílal jí maily a textové zprávy. Nakonec odpověděla a našla si vždycky nějakou výmluvu, proč by se už neměli vidět. Po pár měsících poznala někoho jiného a celý tenhle dysfunkční cyklus se opakoval. Pokud to takhle půjde dál, bude panna až do osmdesáti. Není to prostě tak, že používala svůj strach ze sexu jako důvod pro to nezačít si s někým? Bála se snad, že když otevře dveře sexu, otevře tím dveře taky k lásce, závazku, budoucnosti? Ale to přece tak být nemusí. Sex, to neznamená, že se musí k něčemu zavázat. Sex je prostě sex. Láska je něco úplně jiného. A Garrett, ten nechce vztah. Něco takového by od ní nečekal. Když s ním bude spát, nic se mezi nimi nezmění. A není snad načase, aby se přes to všechno přenesla, aby konečně svoje problémy vyřešila? Je jí skoro třicet let, přemýšlí a chová se jako moderní žena. Zaslouží si aktivní a uspokojující sexuální život. A pokud jí někdo dokáže pomoct, pak to bude Garrett. „Spal bys se mnou?“ zeptala se a její hlas zněl v tiché noci podivně hlasitě. A v tom okamžiku mraky zakryly Měsíc: Jules si představovala, že si přikryl oči svými neviditelnými dlaněmi, zděšený její přímočarostí. Garrett se k ní otočil a jeho výraz byl dokonale nečitelný. „Tak to bylo nečekané.“ „To mi povídej,“ zamumlala Jules. „Co se změnilo?“ zeptal se jí Garrett bezvýrazně. „Ráda bych…“ Panebože, tohle bylo vážně trapné. „Ráda bych zažila celý ten akt. Ráda bych se přestala cítit jako nervózní stará panna a vedla život, v němž by byl normální sex. Byla bych moc ráda, kdybys mi s tím pomohl.“ Garrett si protřel tvář. „Možná by ses nad tím ještě měla zamyslet, Jules. Zvolit si někoho, kdo je laskavější, trpělivější.“ Jules kopla do hroudy sněhu. „O to jsem se snažila, 100 Ukázka elektronické knihy