Joss Woodová
Zasmál se její vášni a pobavilo ho, že si myslí, že ho přinutí dělat něco, co nechce. To se nestalo už hodně, hodně dlouho. Někde hluboko uvnitř ale měl Garrett podezření, že kvůli téhle ženě udělá výjimku. Přiměla ho letět do Colorada těsně před propuknutím sněhové bouře. Kdo ví, k čemu se od ní ještě nechá přemluvit? Tyhle myšlenky ho trochu znepokojovaly, a tak raději odtrhl oči od její krásné tváře a podíval se znovu z okna. „Podívej, přestalo sněžit. A vypadá to, že už ani nefouká.“ „Nebude to nadlouho,“ poznamenala Jules. „Dívala jsem se na předpověď. Podle ní má sněžit celou noc.“ „Teď ale nesněží.“ Jules se pozorně podívala z okna a pokrčila rameny. „No a?“ „Pojďme se projít,“ navrhl Garrett. Věděl, že to bude buďto procházka, nebo ji začne vášnivě líbat. A nevěděl, jestli se dokáže vyrovnat s dalším milováním, které se v půlce prudce přeruší. Ne, bude lepší najít jinou aktivitu. „I když je tam pod nulou?“ Garrett prudce přikývl. Bylo mu jasné, že je to rozumná alternativa studené sprchy. Jules, která šla vedle Garretta a vypadala jako sněhulák, namáhavě kladla nohu před nohu, protože se bořila do čerstvého sněhu. Mraky se na chvíli roztrhly a nad jejich hlavami se objevila obloha plná hvězd a s jasným Měsícem. Věděla, že to nepotrvá dlouho, ale teď byla šťastná, že stojí tady vedle Garretta a má pocit, že by mohla vztáhnout ruku a ten Měsíc si utrhnout z oblohy, jako by to bylo veliké šťavnaté jablko. Pak ji ale napadlo, že by s Garrettem asi byla šťastná a spokojená kdekoli. Byl sice přímočarý a někdy skoro neomalený, ale tak upřímný! A to, jak vypadal, jí rozehřívalo krev v žilách. Jistě, nebyla hloupá: věděla, že ji chce. A co víc, že ji chce s prudkostí, 98