94 |
olo-ství je přitom značně situační – Mesticové mají například Č tendenci nazývat tak sociálně podřízené osoby. Obyvatelé vysokohorského města by z hlediska Limy byli Čolové, ale očima vesničanů by byli pro jejich urbánní způsob života, oblékání atd., považovaní za Mestice. Navzdory sociálnímu přenosu třídních charakteristik na etnické klasifikace a navzdory vysoké korelaci mezi těmito dvěma kritérii diferenciace by bylo zavádějící tvrdit, že mezi třídou a etnicitou existuje nějaký prostý vztah absolutní korespondence. I když třídní příslušnost částečně determinuje to, jaké jazyky jednotlivec ovládá a jaké partikulární kulturní rozlišovací znaky si osvojil, třídu ovlivňuje i několik neetnických faktorů. A naopak, etnická identita a udržování hranic má mnoho aspektů, které s třídou nesouvisí. Příklad z Peru nicméně ukazuje, že ve vztahu etnicity ke třídě a třídy k etnicitě existuje něco jako nakažlivost. Etienne Balibar (1991) věnující se „třídnímu rasizmu“ píše, že etnická diskriminace ve Francii vychází ze široce rozšířeného předpokladu, že třídy jsou „přirozené“ a že myšlenka vyšších a nižších ras ve francouzské společnosti nahradila dichotomii aristokrat/prostý občan (viz také Wieviorka, 1991). Jak naznačuje můj vlastní výzkum (Eriksen, 1986; 1988), mauricijský Kreol, který se stane příslušníkem střední třídy, získává etnické charakteristiky „barevného“ a může změnit svoji etnickou příslušnost a skutečně se může jedním z „barevných“ neboli gens de couleur také stát. Navíc, jak naznačil již M. G. Smith (1965) v případě Karibiku, lidé v tomto druhu společnosti často věří, že druhé klasifikují na základě barvy pleti, zatímco skutečná klasifikace se vztahuje ke třídě nebo jiným kritériím socio ekonomického statusu. Mnozí světlí Mauricijci se klasifikují jako Kreolové neboli ti-kreol („malí Kreolové“), protože žijí způsobem života, který lidé považují za typický pro Kreoly – jsou manuálními pracovníky nebo rybáři, jsou chudí a mají mnoho dětí. Mnozí tmaví Mauricijci jsou zase považováni za gens de couleur na základě svého vzdělání, používání francouzštiny a bydlení na
předměstí, které je typické pro střední třídu. Samotná barva sice v sociální klasifikaci hraje roli (úspěšní Kreolové mají tendenci brát si za manželky ženy světlejší barvy pleti), ale v rámci samotné praktické klasifikace funguje společně s jinými kritérii. Obecně se považuje za „nepřirozené“, aby byl mauricijský Francouz chudý nebo Kreol bohatý. Zažil jsem případ jednoho chudého Francouze v mauricijském městě, o němž mi jeho známí řekli, že je to ve „skutečnosti“ vlastně „Mulat“ – tvrdili, že mezi jeho předky byli „černoši“. Ačkoli je vztah mezi třídou a etnicitou někdy zcela zřetelný a ačkoli někdy etnická klasifikace odpovídá třídní příslušnosti, měli bychom pamatovat na to, že tento vztah se liší v závislosti na společnosti a také v rámci každé společnosti. I když slovo „Kreol“ označuje na Mauriciu dělnickou třídu, máme mnoho dokladů o tom, že existují lidé, kteří se považují a jsou považováni za Kreoly a přitom patří ke střední třídě.
Instrumentalismus a jeho kritikové Neshody mezi antropology, kteří zkoumají etnicitu, někdy odrážejí zásadní teoretické rozdíly. Na tomto místě některé z těchto sporů jenom nastíním a podrobněji se k nim vrátím později. V bádání o etnicitě se obvykle rozlišuje mezi „primordialistickou“ a „instrumentalistickou“ perspektivou. Barth popisuje etnické kategorie jako „organizační nádoby, které se mohou v rozličných sociokulturních systémech lišit co do objemu i forem obsahu“ (Barth, 1969a: 14). Zdá se, že implicitně chce říci, že i navzdory interakci podél hranic a změny v kulturním obsahu odpovídajících skupin jsou etnické kategorie jako takové konstantami, na které je možné se odvolávat v případě potřeby, jako například v situaci konkurence. Barth explicitně definuje etnické askripce jako kategorické askripce, které klasifikují „jednotlivce na základě jejich nejobecnější základní identity, determinované pravděpodobně původem nebo
| 95
96 |
zázemím“ (1969a: 13; č. 2016: 126). Abner Cohen tento pohled kritizoval jako „primordialistický“, protože definuje etnickou identitu jako imperativní status, jako víceméně neměnný aspekt sociální osobnosti. Ačkoli Barth kulturnímu determinismu v etnických studiích oponoval a zdůrazňoval potřebu zkoumat sociální ustavování etnicity zaměřením se na flexibilní a vyjednávatelné hraniční procesy, Cohen ho obviňuje z prosazování statického vidění etnicity (A. Cohen, 1974a: xii– xv). Cohen tvrdí, že etnické identity se rozvíjejí v reakci na funkční organizační požadavky. Etnicitu definuje jednoduše jako zvláštní formu neformální politické organizace, která potřebuje kulturní hranice k tomu, aby se zabezpečily zdroje a „symbolický kapitál“ skupiny uvnitř této hranice. Takto se Cohen dostává v oddělení etnicity a kultury dále než Barth. Jak jsem již zmínil výše, Cohen za etnickou skupinu považuje i londýnské makléře (A. Cohen, 1974a; 1974b, č. 2016). Cohenův přístup rozsah kulturálních studií na jedné straně rozšiřuje, na druhé zužuje. Na rozdíl od Bartha, kterého zajímá kulturní rozmanitost, si Cohen vytyčuje jako oblast zkoumání politické procesy týkající se neformálních korporovaných skupin. Aby vůdci těchto skupin dosáhli podpory potenciálních následovníků, používají ve své politické strategii „primordiální“ symboly. Jak přiznává sám Cohen, samotný termín etnicita není úplně vhodný. Cohenova pozice vymezující se proti primordialismu, který přisuzuje Barthovi, by se dala popsat jako instrumentalistická perspektiva, ve které je jediným raison d’être etnicity a etnické organizace její politické fungování. V tomto pohledu etnicita nepotřebuje historické ani kulturní vysvětlení: plně vyplývá z přítomných sociálních podmínek (viz kapitolu pátou). Kritik Cohenovy pozice by se mohl ptát, co způsobuje, že některé symboly jsou účinné a některé etnické konfigurace jsou možné, zatímco jiné ne. Kdyby byly etnické identity zcela utvářeny prostřednictvím politických procesů, mělo by být možné vytvořit jakoukoli identitu. V takové situaci by bylo například možné přesvědčit členy masajské etnické ka-
Ukázka elektronické knihy