R EBECCA R AISIN
„Moc mě to mrzí,“ hájila jsem se chabě. Kde sakra všichni jsou? Jakmile fronta trochu opadla, pospíchala jsem do skladu, abych vybalila poslední zboží. Jeho doplňování bychom měli dát někomu na starost. Když se knížky povalují ve skladu, tak je neprodáte. Rychle jsem pospíchala k počítači a připravila letáky s reklamou: Kupte tři knihy a čtvrtou budete mít za poloviční cenu. Lidi mají slevy moc rádi a já dobře věděla, že musím dbát o to, aby Sophie neklesly tržby. Až budu mít víc času, zavedu další výhodné balíčky, aby lidé kupovali víc knížek. Už jsem dokázala poznat rozdíl mezi zákazníkem, který má rád knihy a jednu si kupuje, a mezi turistou, co si jen chce ze seznamu odškrtnout další pamětihodnost. Měli bychom z těchto návštěvníků udělat zákazníky.
S Ridgem jsme byli přímo přeborníci ve hře na honěnou po telefonu. Jako bychom nějak podvědomě dokázali vycítit, že ten druhý má moc práce nebo spí, a přesně v tu chvíli jsme volali. Šíleně se mi po něm stýskalo a dokázalo mě vzrušit i to, když jsem slyšela nahrávku v jeho hlasové schránce, ačkoli to znamenalo, že momentálně nemůže vzít telefon. Už jsem v Paříži byla týden a pořád ještě jsem si nenašla vhodnou chvíli na delší hovor s Ridgem nebo s holkami doma. Pomyšlení, že zatímco oni spí, já pobíhám po obchodě a dny mi splývají jeden s druhým, bylo velice zvláštní. Když vlna zákazníků mírně opadla, pospíchala jsem ven, abych zavolala Ridgeovi. Snažila jsem se spočítat časový rozdíl a doufala, že ho stihnu dřív, než odjede z hotelu. „Dobré ráno, krásko moje,“ prohlásil zastřeným hlasem prozrazujícím, že se právě probudil. Úplně jsem ho viděla, jak tam leží 97