98
Christina Myers
i staromódní. Měla zaměstnance, účetního a v časopisech psali o jejím „velkoměstském stylu v maloměstsky šarmantním prostředí“. Jinými slovy, tvrdě pracovala a dařilo se jí. Byla jsem na ni pyšná a svým způsobem jsem jí i záviděla. „Mám sice plno, ale dostanu vás tam. Stříhání pro tebe a… jak jsi to říkala? Barvu pro tvou kámošku? Mám vás tu. Přijďte hned ráno, otevřu dřív, abyste mohly brzy zase vyrazit na cestu. Denise mi pomůže.“ „Moc ti děkuju, opravdu si toho vážím. Když jsem se zmínila o tvém salonu, Kay trvala na tom, že k tobě chce. Bude se ti líbit, je skvělá,“ líčila jsem jí. „Jestli se jí podařilo vykopat tě z toho vašeho zapadákova na ostrově, takže se zase jednou stavíš u vašich, už teď ji miluju. Škoda jenom, že nemůžete zůstat déle.“ „Škoda. Ale technicky vzato jsem v práci. Píchačky a tak, znáš to, ne?“ „Jo. Možná až se budeš vracet?“ Na okamžik jsem zaváhala. Čím víc jsem se vzdalovala od domova, tím méně jsem si byla jistá, kam se vrtnu potom. „Možná.“ Kristen pochopila, že na mě nesmí tlačit. „Takže se uvidíme zítra ráno.“ Vypnula jsem telefon, rychle zkontrolovala displej, jestli mi mezitím nenapsal David, a vrátila se do restaurace. Kay právě dojídala kus koláče. „Máme to domluvené. Volala jsem i mámě a tátovi, nejspíš zrovna teď převlékají ložní v pokoji pro hosty a čekají na krátký návrat marnotratné dcery a její potrhlé svěřenkyně.“ „Já jsem tvoje svěřenkyně? A potrhlá k tomu?“ přimhouřila Kay oči. „Jsi tak trochu obojí.“ „Jednou, až budeš v mém věku, zažiješ určitě takovou chvíli, kdy ti tvůj potomek nebo nějaký jiný mladší člověk naznačí, že jsi stará nebo že potřebuješ pomoc… Ty si pak vzpomeneš zrovna na tuhle chvíli, a budeš se cítit opravdu špatně.“