tam po hnízdě vylíhnul krásný jedovatý ještěr, který se rozhodl rozdat si to s celým světem. Jednou se mu Ela u oběda posmívala, že vypadá jako reklama na pojištění. „Teda, tati, nový zuby… ježiš, že ty máš tajdle nový vlasy… tejden tě nevidíme a vypadáš, jako by si tě u vás podávali ze sálu do sálu…“ říkala mu, ale Klaudie postřehla, že je Ela zároveň na otce pyšná. Ludvík se usmíval a vůbec nezapíral. Naopak. „Hm, to jsem moc rád, že si aspoň někdo v naší domácnosti povšiml.“ Otočil se přímo na Elu a pokračoval: „To víš, všechny ty přístroje jsou sakra drahé, a než je koupíme, musíme je vyzkoušet, a koho jiného klinika obětuje, že? Samozřejmě svého šéfa,“ zatvářil se přehnaně trpitelsky a jeho tvář, vyžehlená lasery a masážemi, jako by přiletěla z doby před deseti lety. Ela spiklenecky mrkla na Klaudii. „A proč to nevyzkoušíš na mámě?“ Ludvík se tehdy zasmál, jako by Ela vysekla báječný vtip, a odstrčil od sebe talíř. Potom řekl na odchodu z jídelny: „Bylo to dobré. Děkuji.“ Klaudie jezdila vidličkou po talíři a přestala, až když jí tchyně, která do té doby mlčela, řekla: „Takhle ten talíř zničíš. To je míšeň, děvenko.“ Když sklízela ze stolu, slyšela hvízdání v koupelně, klapnutí domovních dveří a nedočkavé kroky po schodech ke garáži. V předsíni zbyla vůně jiné kolínské než té, kterou mu Klaudie kupovala léta k Vánocům, a police na jeho tenisové krámy byla prázdná. Než tchyně odešla do svého pokoje, zastavila se na prahu kuchyně a řekla: „Polovina všeho tady je tvoje. Můžeš 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.