Tak střílej!
k odsouzení Bělousova došlo v řízení, kde kromě obviněného nebyl soudem nikdo slyšen a soud měl k dispozici i z administrativního řízení pouze velmi omezené materiály (z výpovědi Jiřího Skomarovského, nesporně autora myšlenky na vraždu a organizátora jejího provedení, bylo k dispozici pouze pokračování ve výslechu tohoto z 16. února 1950. Významné výpovědi jeho manželky vůbec nejsou ve spise založeny). Protože k odsouzení obv. Bělousova došlo na základě nedostatečného procesního materiálu, žádám o vydání všech pro objasnění věcí významných materiálů, aby bylo možno případ svědomitě prošetřit.“ Teprve potom se zřejmě „ledy hnuly“. Reportér Jaroslav V. Mareš uvádí ve své knize Přísně tajné skandály (cituje zde pracovníka Archivu bezpečnostních složek Č), že Bělousov byl pravděpodobně propuštěn na svobodu v roce 1964 a poté požádal o vystěhování do SSSR, kde měla žít jeho žena.
98
KARLOVARSKÁ „URBÁNNÍ LEGENDA“ V LITERATUŘE Spisovatel a dramatik Josef Koenigsmark (1916–1993) zařadil do své povídkové sbírky Strašidla (1992) povídku Siromacha. Kdo nebo co je siromacha? Prý je to duše nepokřtěného dítěte, jež čeká o půlnoci na křižovatce na osamělé poutníky… Kapitán Svobodovy armády (jak se do ní dostal, autor neuvádí), Rus nebo Ukrajinec, Sergej Machov, několikrát vyznamenaný průzkumník a lovec zajatců, je po skončení války demobilizován v ČSR a je mu doporučeno odejít do pohraniční. Usazuje se v nejmenovaném „lázeňském městě“, kde jej noví mocipáni uctívají jako válečného hrdinu, nabízejí mu různé funkce, správu lukrativních podniků po Němcích. Ale Machov je skromný a zvolí si pouze národní správcovství velkoobchodu uhlím a palivem. Po jeho boku stanula neznámo odněkud se vynořivší tlustá, bezvýrazná blondýna s tupým nosem a usadila se v Machovově vile. Za pár měsíců porodila chlapečka. Machov má všude protekci, dovede si ji zařídit a dosti vydělává. Angažuje se také v KSČ a zdá se, že jeho společenský vzestup nemůže být ohrožen. Dokazuje své kvality válečného hrdiny: v okolí města se skrývají bývalí nacisté spolu se svými rodinami a hledají někoho, kdo by je převedl přes hranici do Německa. Machov mnohé ví od svého účetního, bývalého funkcionáře NSDAP Johanna Grubera. Machov nacisty loví 99
Tak střílej!
a odevzdává je Bezpečnosti. Ta si jej považuje. Takže ačkoli Machov provozuje černý obchod, je chráněn. V březnu 1948 se střežení česko-německé hranice zostřuje a živnost převáděčů jen vzkvétá. Za Machovem chodil do vily divný člověk, hubený, černý, zasmušilý, vždy doprovázen jakousi zmalovanou děvou. A o čemsi dlouze rokují za zavřenými dveřmi. S Machovovou vilou sousedil dům obývaný panem Cibulkou, národním správcem obchodu s lahůdkami. Jenže po únoru 1948 spadl jeho obchod pod národní podnik a z Cibulky se stal pouhý prodavač. Rozhodli se tedy, on a jeho manželka, odejít ilegálně do západního Německa. Jedna jejich známá jim slíbila obstarání spolehlivého převáděče; hlavně ať vezmou s sebou peníze, šperky, obrazy a jiné cennosti, mohou je nést v kufrech. Takže zabalili a určeného dne se večer odebrali na nádraží. Tam na ně čekalo auto řízené mlčenlivým řidičem. Po nasednutí jezdili ulicemi města a Cibulka se divil, proč nesměřují na západ. A najednou Cibulkovi spatřili svůj dům! Řidič zastavil, řekl „šup“ a ukázal rukou na sousední Machovovu vilu! Vešli. Machov za nimi zamkl. Musejí prý počkat, až jich bude víc, pak odjedou do Aše a tam přejdou hranici. Zatím ať si odpočinou a dají si likér na kuráž… Ne, peníze od nich Machov nechce, je to jeho vlastenecká povinnost! Přijde pro ně po půlnoci, charašó? Pak odešel a za sebou zamkl. Cibulkovi rychle usnuli, do likéru asi bylo něco přidáno – to byla poslední Cibulkova myšlenka… Do děje vstupuje vypravěč. V „ich-formě“ líčí, jak se k němu dostavil kapitán Machov; prý slyšel, že autor chce prodat svůj vůz zn. Opel-Admiral. Machov takové auto potřebuje, cena nerozhoduje. Machova doprovázel divný černovlasý chlapík 100
Ukázka elektronické knihy