Povídky Lucy Maud Montgomeryové 1902 až 1903 (Ukázka, strana 99)

Bledá, hezká dívka přistoupila a vzala dítě od unavené matky. „To je ale milý človíček,“ řekla tiše. „Ty se také chystáš domů na Vánoce?“ zeptala se teta Cyrilla.

Dívka zavrtěla hlavou. „Nemám žádný domov. Momentálně jsem jenom prodavačka bez práce a jedu do Pembroke, abych se po nějaké poohlédla.“ Teta Cyrilla došla ke svému košíku a vytáhla krabici s krémovými bonbony. „Myslím, že bychom si to mohly užít. Sníme to všechno a pořádně si to užijeme. Možná se do Pembroke dostaneme až ráno.”

Malá skupinka se při mlsání rozveselila, a dokonce i bledá dívka se rozzářila. Malá maminka vyprávěla tetě Cyrille svůj příběh stranou. Dlouho se odcizovala své rodině, která neschvalovala její sňatek. Její manžel zemřel předchozího léta a zanechal ji v chudých poměrech. „Otec mi minulý týden napsal a požádal mě, abych nechala minulost minulostí a přijela na Vánoce domů. Byla jsem moc ráda. A děti se tak moc těšily. Zdá se, že je škoda, že se tam nedostaneme.

Ráno po Vánocích se musím vrátit do práce.“ Chlapec v khaki opět přišel a podělil se o sladkosti. Vyprávěl zábavné historky o svém pobytu v Jižní Africe.

Farář přišel také a poslouchal, a dokonce i paní z tulení kůže otočila hlavu přes rameno.

Postupně děti usnuly, jedno na klíně tety Cyrilly, druhé na klíně Lucy Rose a dvě na sedadle. Teta Cyrilla a bledá dívka pomohly matce ustlat jim postele. Farář dal svůj svrchník a paní z tulení kůže přišla s šálou. „Tohle bude pro dítě stačit,“ řekla.

„Musíme těm mladým sehnat nějakého Ježíška,“ řekl khaki chlapec. „Pověsíme jim na zeď punčochy a naplníme je, jak nejlépe umíme. Nemám u sebe nic, jen pár peněz a otvírací nůž. Dám každému z nich čtvrťák a tomu chlapcovi daruji svůj nůž.“ „Já taky nemám nic než peníze,“ řekla paní z tulení kůže lítostivě.

Teta Cyrilla se podívala na mladou matku. Ta usnula s hlavou opřenou o opěradlo sedadla. „Tamhle mám košík,“ řekla teta Cyrilla pevně, „a v něm mám nějaké dárky, které jsem chtěla odnést dětem svého synovce. Tak jim je dám. Co se týče peněz, myslím, že je má dostat matka. Vyprávěla mi svůj příběh a je to žalostné. Uděláme si mezi sebou sbírku na vánoční dárek.“ Nápad se setkal s příznivým ohlasem. Chlapec v khaki barvě podal čepici a všichni přispěli. Paní z tulení kůže vložila zmačkanou bankovku. Když ji teta Cyrilla narovnala, viděla, že je to dvacet dolarů.

Lucy Rose mezitím přinesla košík. Usmála se na tetu Cyrillu, když ho nesla uličkou, a teta Cyrilla jí úsměv oplatila. Lucy Rose se toho košíku ještě nikdy sama od sebe nedotkla.

Rayova lodička připadla Jackymu, panenka Daisy jeho nejstarší sestře, krajkové kapesníčky a kapuce dvěma menším holčičkám. Pak se punčochy naplnily koblihami a želé sušenkami a peníze se daly do obálky a připevnily na sako mladé maminky. „To děťátko je takový milý človíček,“ řekla jemně paní z tulení kůže. „Vypadá jako můj malý syn. Zemřel před Vánocemi.“ Teta Cyrilla položila paní chápavě svou ruku na její rukavici. „Moje taky,“ řekla. Pak se na sebe obě ženy něžně usmály. Poté si

odpočinuly od práce a všechny si daly něco, čemu teta Cyrilla říkala “svačina” – chlebíčky a librový koláč. Chlapec khaki prohlásil, že od chvíle, kdy odešel z domova, neochutnal nic ani z poloviny tak dobrého. „V Jižní Africe nám nikdy nedali dort ani koláč,“ řekl.

Když přišlo ráno, bouře stále zuřila. Děti se probudily a šílely radostí nad svými punčochami. Mladá maminka našla obálku a snažila se poděkovat, ale pro pláč nemohla promluvit; nikdo nevěděl, co má říct nebo udělat, když naštěstí přišel průvodčí a odvedl pozornost tím, že jim řekl, že se musí smířit s tím, že stráví Vánoce ve vlaku. „To je vážné,“ řekl khaki chlapec, „když si uvědomíte, že nemáme žádné zásoby. Mně samotnému to nevadí, jsem zvyklý na poloviční příděly nebo na žádné příděly. Ale tihle kluci budou mít obrovský hlad.“ Pak se teta Cyrilla zvedla. „Mám tu ještě nějaké jídlo,“ oznámila. „Je toho dost pro všechny a budeme mít štědrovečerní večeři, i když studenou. Nejdřív se nasnídáme. Na každého zbyl jeden sendvič a musíme se nacpat tím, co zbylo z cukroví a koblih, a zbytek si schovat na večeři. Jediná věc je, že nemám žádný chleba.“ „Mám krabici máslových sušenek,“ řekla dychtivě mladá maminka.

Nikdo v tom vlaku na ty Vánoce do smrti nezapomene.

Dokonce měli po snídani koncert. Chlapec khaki dvakrát recitoval, zazpíval tři písně a předvedl sólo na píšťalku. Lucy Rose přednesla tři recitace a pan farář komické čtení. Bledá prodavačka zazpívala dvě písně. Shodli se, že nejlepší číslo bylo khaki chlapcovo pískací

Ukázka elektronické knihy