vojáky dokáže něco jen tak překonat. A přece nyní během pár okamžiků, jedním rychlým pohybem zemřel při útoku delva. „Co budeme dělat?“ ptal se Danred zděšeně radní. Ta už ovšem dávala do svého trigotu další ergony. Natáhla ruku a pronesla: „Parivart naram!“ Tentokrát se kus od nich zformoval kámen do špičatého šípu a prostřelil útočícímu delvovi hruď v místě, kde mají normální lidé srdce. Ten se zapotácel a padl k zemi. Šíp dokázal projít i přes zdánlivě neprostupnou kamennou vrstvu, jež pokrývala delvské tělo. „To byli doopravdy delvové?“ ptal se Danred. „Copak se od Velké války mají možnost dostat přes vermenské hranice?“ Věděl, že z jeho hlasu je znát strach, ale nesnažil se ho nijak skrývat. O delvech toho slyšel z historie Immenoru už hodně a věděl, že jestli jsou to skutečně oni, kdo útočí na vesnici, jsou v obrovském nebezpečí. „Neměli by mít,“ odvětila Ynaela vážným hlasem. „Nevím, jak je to možné, ale můžeš mi věřit, že takhle nevypadá nikdo jiný než delvové.“ Městem se postupně rozeznívaly čím dál tím častější a hlasitější zvuky bitvy. Vřava boje a výkřiky strachu, to vše teď bylo ve zdánlivě klidném městečku slyšet. Všude sálalo obrovské teplo, jak některé domy hořely a už všudypřítomný kouř se hrnul Danredovi do plic. Začal z toho kašlat. „Co mám dělat?“ zeptal se zoufale paní Ynaely. Poblíž zrovna jeden karannský voják probodl mečem třetího delva. Toho nejprve zasáhl letící šíp z luku jiného strážce a dalšímu úderu meče se už
98