‚Tak to asi tímto způsobem nepůjde. Nicméně… Vy jste se chtěl původně dostat ke své zášti, že?‘ ‚Ano…‘ ‚A nebyla to právě ona, kdo k vám teď mluvil?‘ Měl pravdu. Při tomhle posledním cvičení jsem se cítil stejně, jako když jsem četl ten článek, co mi přinesl primář. Zkusil si pocit podržet a současně přemýšlel, jak ho zapracovat do příběhu. Říkal, že něco nejde spravit, něco se tedy jejich vinou rozbilo… Mám to! Touha škodit! To je přesně ono! Člověk něco buduje, o něco se snaží, a oni mu jen házejí klacky pod nohy! Jediné, o co jim jde, je nakrmit své chlívácké mé dium nějakou šťávou. A ta šťáva je buď cizí neštěstí, nebo aspoň pomluvy, když se náhodou žádný neštěstí nekoná. Když se dost nahorlil, začal opět přemýšlet, jak to přidat do příběhu. Kdyby za tím byli ti duchové, co by bylo jejich motivací? Něco ho napadlo. Aby nad člověkem převzali kontrolu! Vždyť oni jsou nenávist a zášť! Ale lidé jsou přeci stvoření k obrazu božímu! Takže když někdo nenávidí, tak není sám sebou, ale je jimi! Bylo pondělí před pátou a Sebastian přemýšlel, jak vyplnit sezení s Doktorem. Co jsem to tady vlastně v sobotu řešil? Vzpomněl si až těsně před Doktorovým příchodem. „Při fiktivní terapii jsem narazil na nějakou… emoci. Vy… tedy fiktivní vy… jste mi poradil, ať si s ní povídám, ale nemělo to hlavu ani patu.“ „Vypadá to,“ přemýšlel nahlas Doktor poté, co mu Sebastian dialog zhruba popsal, „že jde o některou traumatizovanou část vašeho já.“ „A co s ní mám dělat, když se s ní nedá mluvit?“ „Vyléčit ji.“ „A jak to mám udělat? Jsem snad psychiatr?“ „Představte si, že je to vaše dítě…“ „Jak může být růžová…. emoce… moje dítě?“ „Jakou barvu mají děti?“ „No jo, pravda… Já jsem… to… ale viděl jako flek…“ „A nemůžete si ‚to‘ představit jako dítě?“ Sebastiana překvapilo, jak je to lehké. „Na kolik vypadá?“ 99
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.