KAPITOLA 18 „Cos říkala?“ musela jsem se Andrey přeptat, jelikož se právě rozezněla dechovka a přeřvala všechno okolo. Probíhala hodová zábava. Stejně jako každý rok jsem si nechala ujít krojovaný průvod, který Áďa – stejně jako každý rok – natočila na mobil, aby mi to mohla později pustit. Spo lečně jsme pak vždy zhodnotily úroveň krojů, i když jsme tomu rozuměly asi jako koza petrželi. Na plac jsem dorazila až skoro v deset večer. Obloha po malu zhasínala do noci, hvězdy se třpytily jako drahokamy a měsíc ozařoval střechy domů. Nikolas přišel o něco dřív s Martinem, Denisem a Zdenkem. Andrea tu strašila už od půl páté, s každým se zdravila a tahala z ostatních nepod ložené klepy, které se mnou později rozebírala. Všem líčila, jak šíleně maká ve vinohradě, a přijímala slova účasti, pro tože většina místních věděla, že práce ve vinicích není žádný med. A samozřejmě už na Instáč nahrála nejmíň deset storí ček, kde nás všechny označila. Usadila jsem se vedle Nikolase a on mi pod stolem stiskl ruku a pochválil mi moje ombré, na kterém jsem byla v poledne u kadeřnice. Oblékla jsem si šaty, mnohem delší než ty, co jsem zvolila na mejdan k Tomášovi, a s ne tak hlu bokým výstřihem. Táta je zhodnotil jako odvážné a netvá řil se zrovna nadšeně, ale když jsem ho sežehla otráveným pohledem, pozvedl ruce v obranném gestu a vycouval. To
– 98 –