formulek a odpřisáhnout, že nikdy neporuší žádné z ustanovení mafiánského „zákoníku“. První takové stanovy, objevené v Nicastru, pocházely z roku 1888 a obsahovaly sedmnáct článků. Kalábrijská mafie měla podle všeho v tomto právním modelu zvláštní oblibu. Objeveny byly i další zákoníky, například seminarský z roku 1896 nebe catanzarský z roku 1902 s názvem Stanovy catanzarského podsvětí (Statuto della malavita catanzarese)… Avšak v Catanzaru, což je velké kalábrijské město, vycházela galérka ze sofistikovanější reality zločinu, a stejně tomu bylo v ostatních prosperujících částech kraje (na sadové rovině u Gioia Tauro, na rovině u Rosarna, porostlé olivovníky, na panství markýze z Crotony nebo v oblasti Reggio s citrusovými sady); mafie tu byla bohatší, lépe zorganizovaná a vedli ji gabellotti, zde nazývaní massati.205 Ze současníků se o tuto mafii v 19. století takřka nikdo nezajímal, a historik Enzo Ciconte proto musel prohrabat všechny archivy dobových trestních procesů, aby zjistil, jak je tato organizace – jejíž kontury lze jasně vysledovat počínaje sedmdesátými a osmdesátými lety – vlastně stará.206 Podle Ciconteho nacházíme od konce 19. století důkazy o existenci vražedné sekty, která si v osmdesátých letech nezvratně podmanila kalábrijskou metropoli, město Reggio. V roce 1888 obdržel reggijský prefekt anonymní dopis se sdělením o existenci „jakési sekty, která se ničeho nezalekne“ a jejíž organizační půdorys kolísá mezi mafií a camorrou. Například v úrodné rovině Gioia Tauro stál v čele tohoto spolčení člověk zvaný „Camorrista“ nebo „Mudrc“, pod sebou měl dva zástupce, takzvané „účetní“, a pak ostatní členy, picciotti. V jiných pásmech byla struktura ještě komplikovanější: jejími články byli šéf (capobastone), pokladník (cassiere), členové (camorristi) a nakonec kandidáti (giovani d’onore). Camorristům obvykle velel velký šéf, označovaný titulem Mamantissima. Jeho rozlišovacím znamením byla náušnice. Kromě toho měli všichni mafiáni zvláštní oděv, klobouk a tetování. Mluvili mezi sebou vlastním jazykem, nesrozumitelným lidem zvenčí, totiž kalábrijským dialektem, jehož užívají dodnes. Na těchto úrodných pobřežních rovinách však mafii charakterizovaly především její techniky dobývání teritoria, předtím vyzkoušené na citrusových sadech v okolí Palerma: šéfové kalábrijské mafie tlakem teroru donutili bohaté vlastníky 98