15. Fuga mundi O tom, zda utéct před světem Fuga mundi, útěk před světem, je jeden z nejstarších mnišských konceptů – a postupem času také jedním z nejproblematičtějších. Během staletí se postoj ke světu měnil. Otázka vztahu křesťana ke světu ovlivňuje samotnou povahu řeholního života a spirituality, na níž se zakládá. Jak tedy zní odpověď? Mají být křesťané ve světě, ale přitom ne ze světa? Když římský císař Konstantin ve čtvrtém století legalizoval křesťanství, ocitla se víra náhle před novými a ještě složitějšími otázkami než při předešlém pronásledování. Jak se mají křesťané s tímto novým vztahem vypořádat? Oddělit se od světa zjevně prolezlého hříchem, utéct z něj, aby zachránili své duše, anebo se do světa zapojit, aby ho přetvořili? Tak či onak, obě možnosti od té doby téměř neustále mořily největší řeholní mysli své doby. Jakmile se křesťanství – byť ještě nepříliš rozšířené a rozvinuté – stalo státním náboženstvím říše, proniklo do všedního života římských občanů a křesťané se větší či menší měrou zapojovali do života říše. Nejhorlivější představitelé křesťanské komunity však tvrdili, že toto světské ztotožnění
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528835