že matčiným znalostem schází moudrost. Není v nich lid‑ skost a osobní láska. Dcera se pokládá za objekt. Třebaže je tento objekt zahalený do masky – je krásný, inteligent‑ ní, schopný, cenný, výjimečný –, není lidský a dcera nemá žádný vlastní vnitřní postoj. Tuto tragédii v naší kultuře prožívají nejen obézní a anorektické, ale i mnohé další nešťastné ženy. Ve sna‑ ze dosáhnout cíle, který s nimi nemá vůbec nic společné‑ ho, se uchylují k duchovnímu hledání a přísné disciplíně. Při důkladné analýze zjistíme, že tímto cílem je konečný zánik, jejich vlastní smrt. A na takový cíl se tvořivé síly nemohou soustředit. Pravá ženská podstata tu nemůže přijít na pomoc. Energie směřující k zániku je démonická energie čarodějnice. Porážka je nevyhnutelná a žena už jen vydá poslední výkřik opuštěného dítěte – „ó, ó, ó“ lady Macbeth, která se pokouší navonět svou ručku. Tento stav může dosáhnout takových rozměrů, že každý pokus dcery vnést do života lidský smysl vyvolává obrov‑ skou úzkost, jelikož její mysl ho vnímá jako zradu mat‑ ky. Má-li být lidská, musí zklamat matku, jež udělala vše, co bylo v jejích silách, aby ze své dcery vychovala úspěš‑ nou ženu. Jenomže aby dcera jako lidská bytost přežila, musí matčiny ideály přerůst. Jedinou nadějí na vyřeše‑ ní problémů je pochopení, že to, co dělá, je nutné. Zlo se skrývá v nelidském ideálu. Žena, která se k němu upíná, nevnímá skutečnost, ale aby pochopila smysl svého ko‑ nání, musí tuto realitu spatřit. Jakmile objeví hlubokou, bohatou radost vyplývající z prostého faktu, že je naživu, lásku, kterou jí matka nedokázala zprostředkovat, vezme si zpátky svůj život. A tento život může svobodně utvá‑ řet. Radikální odklon od identifikace s matkou směrem k samostatnosti, kdy žena konečně stojí na vlastních no‑ hou, je archetypickým přechodem od čarodějnice k Sofii.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528828