Efekt „přitažlivosti skupiny“. Označujeme jím iluzi, činící osoby, které jsou členem určité skupiny, atraktivnější. Efekt působí bez ohledu na velikost skupiny a vztahuje se na všechny osoby, které jsou jejími členy. Důvodem tohoto efektu však není to (jak se lidé někdy domnívají), že by příslušnost k určité skupině, například i jen skupinová fotografie, prezentovala danou osobu jako společenštější či sympatičtější. Jde o důsledek tendence našeho mozku (jenž historicky mohla mít svůj význam) zaměřovat se při vnímání skupiny osob na skupinu jako celek a ji i její členy hodnotit spíše na základě jejich podobných a silných vlastností,než těch odlišných a slabších. Tento způsob vnímání skupiny z ní její „méně atraktivní“ členy a jejich vlastnosti mentálně vyčleňuje, a skupinu i její členy hodnotí na základě průměru vlastností, jež po tomto vyčlenění zůstávají „ve hře“. Výsledkem je, že jakékoli tváře, které jsou součástí skupiny, jsou vnímány jako zajímavější či přitažlivější než tváře vnímané samostatně. Efekt chyby či trapasu. Patří k sociálním zkreslením, jež nejsou zrovna spravedlivé. Jeho podstatou je tendence hodnotit osoby, které se dopustily chyby či trapasu, odlišně, a to podle toho, jaké je celkové hodnocení jejich schopností. Dopustí‑li se chyby či trapasu osoba, vnímaná jako schopná a úspěšná, stává v důsledku tohoto efektu sympatičtější. Dopustí‑li se jich však osoba, považovaná za outsidera, pak svou atraktivitu naopak ztrácí. Efekt byl opakovaně prokázán, jeho vysvětlení však není zcela jasné. Jeden z možných výkladů však říká, že chyba jinak úspěšné osoby ji „polidští“, a její sympatie tak zvýší. Naopak u osoby, jež je vnímána jako méně schopná, však tatáž chyba její nízké hodnocení jen potvrdí.
4.2 Nejčastější mylné představy, kterými si s námi mysl zahrává Způsoby, kterými si naše mysl s námi zahrává, a situace, kdy, bývají občas i vážnější. Nástrojem, který k tomu využívá, jsou klamné představy, které nám mohou bránit v kariéře a někdy i narušovat naše osobní vztahy. O jaké klamné představy jde? K nejrozšířenějším patří ty následující: Kdybych měl méně práce, nebo nemusel pracovat vůbec, byl bych šťastnější. Zní to možná přesvědčivě, především tehdy, je‑li naše práce náročná a obtížná. Skutečností však je, že velké množství volného času většinou k větší spokojenosti nevede. Spíše vyvolává nudu a depresi. A to ještě v tom lepším případě.
98