Dětská pneumologie (2. vydání) mi (zvýšení aktuálních bikarbonátů v krvi, HCO3−). Pokles pCO2 rychle navodí respirační alkalózu s možnou pozvolnou metabolickou kompenzací (pokles aktuálních bikarbonátů v krvi). Poruchy ABR v metabolické složce, zejména jejich sumaci, nám ozřejmí hodnota rozdílu silných iontů (SID) a anion gap (AG). K bližšímu rozpoznání jejich příčiny poslouží vyšetření korigovaných chloridů, nepočitatelných aniontů (UA) – kam řadíme například laktát či ketolátky, koncentrace albuminu a další. Metabolická acidóza stimulací dechového centra může navodit hyperventilaci (Kussmaulovo dýchání) s poklesem pCO2. Metabolická alkalóza může být kompenzována hypoventilací jen omezeně. Z vyšetření acidobazické rovnováhy bychom měli vyčíst, zda se jedná o plně, či částečně kompenzovanou poruchu ABR. Je nutné si uvědomit, že ve většině případů se jedná o smíšenou poruchu ABR a pro správnou terapii je klíčová diagnostika všech poruch podílejících se na výsledném stavu, často s výslednou hodnotou pH v referenčních mezích. Kritickým faktorem pro spolehlivé hodnocení krevních plynů je způsob a kvalita odběru vzorku. V podmínkách intenzivní péče a resuscitačních oddělení jde většinou o vzorky arteriální krve. V běžné diagnostické praxi je u dětí arteriální vzorek obvykle nahrazován vzorkem periferní kapilární krve. Aby bylo možno s určitou spolehlivostí takový vzorek k diagnostice použít, je nutné, aby byl vzorek tzv. arterializován. To znamená, že oblast odběru musí být vystavena vlivům, které způsobí významnou vazodilataci, a tak do kapilár posunou krev s co největším podílem krve arteriální. V praxi se to provádí prohřátím, případně aplikací mastí s obsahem kapsaicinu, který působí významnou vazodilataci. Odběr je u novorozenců a kojenců nejčastěji prováděn z patičky, u starších dětí pak z prstu či nejspolehlivěji z dobře hyperemizovaného ušního lalůčku. Nesprávný odběr může vést k mylné interpretaci nálezů a v důsledku vést i k poškození pacienta nesprávnými diagnostickými závěry.
6.1.2 Vyšetření krevního obrazu Krevní obraz nabízí zásadní informaci o zánětlivé aktivitě v organismu, ale je nositelem i dalších nálezů. Sledujeme červenou krevní řadu pro možný rozvoj polyglobulie u dětí s chronickou hypoxií. Naopak anémie může být příčinou dušnosti, projevem chronického zánětlivého plicního onemocnění či důsledkem krevních ztrát při plicní hemoragii/ hemoptýze. Celkový počet bílých krvinek je asi nejdéle používaným markerem zánětu. Tento parametr má nízkou specifitu pro infekční zánět i nízkou predikci tíže stavu. Ke změnám v počtu bílých krvinek dochází i vlivem stresu, farmak (kortikoidů), časně v rámci akutní krevní ztráty, během maligního onemocnění apod. Výhodou tohoto markeru je rychlost reakce – dynamika. Náhlý vzestup (leukocytóza), ale naopak i pokles (leukopenie) mohou být též známkou sepse, malignity či jen přechodným nálezem v rámci antiinfekční obranné reakce. Vyšší výpovědní hodnotu má posouzení jednotlivých typů leukocytů v rámci diferenciálního rozpočtu. Při bakteriální infekci pozorujeme v periferní krvi prudký pokles lymfocytů, monocytů, ale i eozinofilů, a naopak nárůst neutrofilů s vyplavováním jejich nezralých forem, především vyšší procentuální zastoupení tyčí („posun doleva“). Novým markerem s velkým diagnostickým potenciálem je počet nezralých granulocytů. U zdravých jedinců nejsou tyto formy v periferní krvi přítomné, dozrávají v kostní dřeni. V rámci systémové zánětlivé odpovědi dochází vlivem IL-6 ke stimulaci buněk kostní dřeně, zvýší se tak produkce nezralých forem granulocytů, které jsou pak vyplavovány do periferní krve. Neutrofilie nastává i u neinfekčních zánětů, malignit, traumat či vlivem systémového podání kortikoidů. 76
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528808