7. Svět je jedna velká vesnice Daisy nemá slov, Iris je jen ohromená: „Cože? Chceš snad říct, že neví o tvojí existenci?“ „Doprovodil mamku až na kliniku,“ vysvětluji. „Chtěl zůstat s ní, ale ona ho poslala pryč s tím, že to chce raději vytrpět sama. Přitom už tehdy věděla, že to nedokáže, že si to dítě nechá.“ Dítě. Je docela zvláštní vyprávět příběh, ve kte rém tak nějak hrajete titulní roli, a zároveň o něm nevíte ani zbla. „Ale… ale…“ zakoktá se Daisy, stále naprosto bez sebe. A ani trochu se jí nedivím. Taky jsem měla bezesnou noc. A tisíce otázek na věci, které jsem dřív neřešila, se mi teprve teď začínají rojit v hlavě. „Ale… proč?“ dokončí Daisy svou nijak zvlášť složitou, ale o to pochopitelnější otázku. „Byl to její nejlepší kamarád, byl velmi nadaný a při jali ho na prestižní skotskou univerzitu. Ona věděla, že by ji nenechal ve štychu. Patrně si usmyslela, že postačí, když svou budoucnost pro mě bude obětovat jen jeden z rodičů.“ Hořkost v poslední větě dokonce slyším sama. Ale člověku to nepřidá, když si uvědomí, že se stal mohutným zátarasem na životní cestě své matky a že mu byl odepřen otec, aby nemu sel čelit stejné překážce. Vskutku úžasný pocit. Tolik chtěná a přijatá!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528786