7
Etika urgentní medicíny
Zážitková rovina: Otázky, které se spojují s emocemi a nezdolností jedince. K nim například patří: Jsem tady na světě sám? Jakou mám naději? Chrání mě „něco“ nade mnou? Behaviorální rovina: Otázky týkající se tématu, jak spirituální přesvědčení ovlivňuje chování a životní volby člověka. Příklady otázek: Co mohu udělat pro své uzdravení? Jak se mám zachovat v tomto stavu ke své rodině, práci…? Záměrně zde vynecháváme příklady možných odpovědí na tyto otázky. Možné vzory odpovědí by nás mohly snadno stáhnout do formálních reakcí. V náročných situacích má pacient právo na odpověď a reakci, která sice možná nebude dokonalá „podle příručky“, ale bude lidská a projevující „láskyplnou péči“. Je vhodnější na spirituální tázání pacienta odpovědět „já nevím“, než odpovědět formálně „správně“, ale bez hlubšího kontextu a porozumění. Navíc každý zdravotník, který má zájem prohloubit péči na poli nenáboženské spirituality, potřebuje odpovědi na pacientovy otázky v klidu promýšlet a nalézat na ně vlastní a individuálně promyšlené reakce.
Jak pomáhat s rozvojem spirituality u pacienta V předchozím textu jsme prokázali komplexní pozitivní působení spirituální roviny každého člověka. V kontextu vážné nemoci prožívané ve zdravotnickém zařízení jde navíc ještě o zmírnění úzkosti, prožívaného utrpení a přijetí svého stavu. Existuje mnoho přístupů, které jsou v této situaci vhodné. Jde například o psychospirituální integrační terapii, muzikoterapeutické postupy, rozhovory a další. Pro zdravotnický personál jsou ovšem tyto techniky málo použitelné vzhledem k jejich relativní časové náročnosti. Další velmi účinnou formou je „láskyplná péče o pacienta“, která obsahuje především vztahovou rovinu zdravotníka k pacientovi. Tato forma péče nemá další časové nebo personální nároky. Jde jen o změnu postoje zdravotníka k situaci a pacientovi. Jako jedna z vhodných forem pomoci s rozvojem spirituality se jeví rituály, které pomáhají překonávat obtížné situace v nemocnici nebo léčebně. Jejich smyslem je uklidnit pacienta, propojit jej s transcendentálním prožitkem a umožnit prožitek „posvátného času“. Rituály usměrňují naši pudovou energii a dávají jí význam a smysl. Bez rituálů je život banální a bezesmyslný, točí se „jen“ kolem práce a zábavy. U pacientů, kteří trpí a jsou v ohrožení života, mohou rituály pomoci navrátit jejich život do „hlubšího“ transcendentního prožívání a učinit z konkrétní běžné situace posvátný okamžik. Rituálů vhodných pro zdravotnické zařízení je celá řada a jejich uplatnění závisí na mnoha okolnostech (kdo provádí rituál, kdo je příjemce, v jaké zdravotním stavu se nachází, kolik času je možné mu věnovat). Vždy záleží na jedinečné a specifické situaci. Provedení rituálu propojuje účastníky s hlubší tradicí a společným kulturním dědictvím a dává smysluplnost situaci, ve které se pacient právě nachází. Rituály v nemocnici mají mít především nenáboženský charakter (pokud si pacient výslovně nepřeje rituál náboženský nebo přítomnost duchovního). Jejich účinnost 98