Moudrému Luther roku 1522 s neuvěřitelnou smělostí píše, aby vysvětlil, proč musí navzdory jeho vůli opustit Wartburg a vrátit se do Wittenbergu.19 Svého biskupa Albrechta z Mohuče prosí, napomíná a nakonec mu z duchovenské odpovědnosti hrozí. Jiným Luther radí tak, jak jen může na dálku poradit. Mnohé utěšuje a dodává jim odvahu k životu a naději v blaženou smrt. Korespondenční duchovní péčí provází Luther za pobytu v Coburgu také Melanchthona a další evangelické vyjednavače na říšském sněmu v Augsburgu. Zvláště Melanchthon se svým váhavým, taktizujícím způsobem jednání potřebuje, aby mu starší přítel dodal z Coburgu povzbuzení a vzpruhy: „Tvé bídné starosti, které Tě, jak píšeš, stravují, ze srdce nenávidím. To, že vládnou v Tvém srdci, není žádná velká věc, ale je to vinou naší veliké nevíry. Neboť ta věc byla mnohem větší v době Jana Husa a mnoha dalších, než je tomu nyní s námi. A i kdyby byla skutečně velká, veliký je ten, který ji započal a vede, neboť není naše. Co tedy neustále mučíš sám sebe… Zapřísahám Tě, který jsi přece jinak ve všem bojovný, bojuj i proti sobě samému, svému největšímu nepříteli, který dává ďáblu tolik zbraní proti tobě samému!“20 Starostlivě píše Luther z Coburgu synu Honzíkovi, láskyplně své manželce „pánu Käthe“.21 Těžce zarmoucen naříká v dopisech nad smrtí své dcery Lene a stejně nesmírně se raduje nad štěstím jednoho ze souputníků.
1.3 IKONA LITERÁRNÍ ÚTĚCHY Jedním z nejpůsobivějších příkladů Lutherovy korespondenční i literární duchovní péče je spis Tesseradecas consolatoria pro laborantibus et oneratis (Čtrnácte útěch těm, kdož se namáhají a lopotí) věnovaný kurfiřtu Friedrichu Moudrému a opatřený průvodním dopisem.22 Kurfiřtův dvorní kaplan Spalatin Luthera o tuto duchovenskou službu výslovně požádal, když se Friedrich Moudrý vrátil z císařské volby roku 1519 do Wittenbergu nemocný a zdálo se, že se znechucen životem přichyluje ke smrti. Lutherův útěšný dopis je spolu s věnováním působivým příkladem toho, jak se duchovní empaticky vciťuje do situace nemocného a podpírá jej v situaci, v níž se nachází ve své zbožnosti orientované na relikvie, obrazy a posvátné předměty, které mu mají zajistit odpuštění hříchů a život věčný. V zámeckém kostele ve Wittenbergu se – podle seznamu z roku 1518 – nacházelo 17 443 relikvií, garantujících kurfiřtovi odpuštění 127 799 let a 116 dní v očistci. Navíc zde byla řada svatých, připravených zajistit zvláštní milosti a ochranu v případě všech speciálních
19 Srov. WA TR 4, 381n. (Nr. 4568). 20 Srov. IL VI, 45n. / WA Br. 2, 453–457 (Nr. 455). 21 Titulovat ženu svého srdce jako „pána“ bylo již součástí dvorské milostné kultury (poznámka překladatelky). 22 IL VI, 120n. / WA Br. 5, 398–400 (Nr. 1605).
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528530