Louise Allenová
„Tak to není. Já jsem se do toho narodil, je to pro mě privilegium.“ Hnědé oči nabraly skeptický výraz a ústa se prohnula do ironického úsměšku. „A není zcela vyčerpávající chovat se pořád dokonale, abyste si tohle privilegium zasloužil? Vás nikdy neunaví všechna ta očekávání rodiny, nájemců a těch, kdo jsou na vás závislí? Nikdy jste si nepřál, abyste byl prostě Williamem Calthorpem, obyčejným džentlmenem s přiměřenými finančními prostředky, který si může dělat, co se mu zlíbí?“ „Tohle mě nikdy nenapadlo,“ odpověděl Will pevně ale upřímně. „No tak dobře, nebudu zkoušet přeplavat na druhý břeh. Ale teď pojďme odtud. Měla byste si odpočinout a být chráněná v té chatrči. Já se podívám, jestli existuje na ostrově nějaké místo, odkud by v domě mohli vidět naši signalizaci.“ Verity se poslušně vydala k chatě. Když si prosadila svoje, asi se rozhodla být poslušnější. Ale poslušnost se očividně netýkala jejího jazyka. „A proč přesně si potřebuju odpočinout a být chráněná?“ zeptala se sladce. „Je hezky teplo, svítí slunce a výskyt nebezpečných zvířat i loupeživých pirátů se tu zdá zcela vyloučený.“ „Ztratila jste klobouk,“ objasnil jí Will a odmítl se zabývat jejími divokými metaforami, které stejně pronášela jen proto, aby ho dráždila. Pokrčila rameny a ukázala kamsi do houští, které jí pravděpodobně strhlo klobouk z hlavy při tom bláznivém běhu. „Copak si nepotřebujete chránit pleť?“ zeptal se. „Rozhodně ne za cenu toho, že budu zavřená v malé dusné světnici po celé hodiny. Půjdu s vámi.“ „Slečno Wingateová –“ Žádný džentlmen by nikdy nevztáhl ruku na dámu a rozhodně by na ni nezvyšoval hlas. On je džentlmen, tak proč má nutkání 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528104