Abby Greenová
„Někdo nás uvidí.“ Vzal jí sklenici z ruky a postavil ji na zábradlí. Stáhl jí župan z ramen. Nechal ho spadnout na zem. Stála před ním nahá. Byla nádherná. Žár touhy spálil v jeho hlavě všechny vzpomínky. Zakryla se pažemi. „Nikdo nás nevidí, věř mi.“ Dívala se na něho. Věřila mu. Skoro ho tím odzbrojila, ale jen skoro. Musím být obezřetný. Přejel jí dlaněmi po pažích. Dovedl ji ke křeslu a posadil ji. Klekl si před ni a roztáhl jí nohy. Erekce mu napjala kalhoty, ale ignoroval to. Chtěl, aby věděla, o co mu jde. Že mu jde jen o rozkoš. Že mu nejde o nic jiného než o sexuální uspokojení. „Už se můžete otočit, slečno MacKenzieová,“ řekla s úsměvem stylistka. Sofie se otočila, a když se uviděla v zrcadle, zadržela na chvilku dech. Vypadala… vypadala úplně jinak. Měla na sobě dlouhé černé šaty. Živůtek s krátkými rukávy a hlubokým výstřihem obepínal ňadra a zdůrazňoval útlý pas. Před oblé boky splývalo hedvábí až na zem. Lodičky z lesklé černé kůže s charakteristickou červenou podrážkou měly hodně vysoké podpatky. Vlasy jí kadeřnice trochu zkrátila a prostříhala. Teď měla Sofie slušivý moderní účes, vlasy jí rámovaly obličej v načechraných vlnách. Velké oči měla obkroužené černou linkou, řasy měla zhuštěné maskarou, na víčkách měla tmavé stíny. Na rty použila vizážistka výraznou rudou rtěnku. Mám vždycky tak… plné rty? Mám tak štíhlý pas? Sofie si byla vědoma toho, že muži se za ní otáčeli, ale přičítala to svým tvarům, které útlý pas ještě zvýraznil. Nemyslela si, že je nějak zvlášť hezká. Ale 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528026
Kráska, která ho probudila
teď, poprvé, cítila, že Achilles na ní viděl něco, co ona nikdy neviděla, protože neměla dost sebedůvěry. Na ráno byla objednaná do hotelových lázní, kde ji masírovali a vytrhávali chloupky na místech, kde ani nevěděla, že je má. Odpoledne se do apartmá dostavila stylistka, vizážistka a kadeřnice. Sofie celý den Achilla neviděla. Odešel hned ráno. Na stolku jí nechal lístek s podrobnostmi o objednaných procedurách. Napsal, že se sejdou večer a že spolu půjdou na nějakou večeři. Její róba však byla důkaz, že o nějakou večeři nepůjde, že to bude událost vyžadující večerní toaletu. Do dveří vstoupila žena, s níž se setkala už ráno v kuchyni a která se jí představila jako Elena, hospodyně pana Lykaiose. „Pan Lykaios má zpoždění,“ řekla Elena. „Vyzvedne vás jeho řidič, odveze vás na slavnost a s panem Lykaiosem se sejdete až tam.“ Sofie zpanikařila, ale hospodyně odešla dřív, než se jí mohla zeptat, co má dělat, pokud by ji nechtěli na slavnost pustit, protože přišla bez doprovodu. Jsem v cizí zemi. Neumím řeč, hrozila se. Stylistka se dotkla její ruky. „Vypadáte úžasně, slečno MacKenzieová. Jsem si jistá, že pan Lykaios vás tam bude očekávat.“ Sofie se vděčně usmála. „Je hned vidět, že se v podobných záležitostech nevyznám?“ Žena se na ni usmála, ale nic neřekla. Sofie se cítila trapně, protože si uvědomila, že stylistka už tady pravděpodobně pomáhala s oblékáním i jiným Achillovým milenkám. Fajn, řekla si v duchu. Potřebuju, aby se mi občas připomnělo, kdo jsem a proč tady jsem. Stylistka se vrátila k praktickým věcem. „V šatně jsem nechala ostatní vaše oblečení. Bylo mi řečeno, že potřebujete také formální oblečení na den i šaty na večer. Pokud budete cokoliv potřebovat, zavolejte 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528026
Abby Greenová
mi. Na dnešní večer tu jsou pro vás také šperky a kabelka.“ Ukázala na diamantové náušnice, masivní diamantový náramek a černé psaníčko. Sofie na šperky sáhla, ale ucukla rukou, jako by byly horké. „Jsou pravé?“ „Ovšem,“ skoro uraženě řekla stylistka. „Já si je nevezmu. Co když náušnice ztratím?“ „Neblázněte. Musíte si vzít pravé šperky. Pokud byste si vzala bižuterii, každý by to poznal. A také,“ s úsměvem dodala stylistka, „si musíte vzít tohle.“ Sofie si vzala škrabošku, kterou jí stylistka podala. Černá škraboška byla na okrajích zdobená droboučkými diamanty. „Proč si to musím brát?“ „Protože jdete na maškarní ples.“ Sofie zpanikařila ještě víc. Slova maškarní a ples ještě zvětšila její obavy. Stylistka s celým svým týmem odešla. Sofie chvíli váhala, ale pak si šperky připnula. Náušnice byly těžké, náramek byl ještě těžší. Objevila se zase Elena. „Venku čeká řidič, jestli jste už připravená, slečno MacKenzieová.“ „Říkejte mi Sofie, prosím,“ řekla hospodyni. Zhluboka se nadechla, vzala si škrabošku a kabelku. Nebyla připravená, ale nemyslela si, že na život v Achillově světě někdy připravená bude. Achilles ji spatřil hned, jak vešla do jedné z nejatraktivnějších prostor v Aténách. Z chrámu se stalo místo, kde se pořádaly nejvýznamnější kulturní a charitativní akce. Nejdřív měl v úmyslu vyzvednout Sofii v hotelu, měl na to času dost, ale na poslední chvíli se rozhodl, že nebude na škodu, držet si odstup a plány změnil. Díval se na ni. Ve srovnání s lidmi, kteří byli kolem ní, většinou Aténňany, měla hodně světlou pokožku. 100 Ukázka elektronické knihy