Abby Greenová
„Někdo nás uvidí.“ Vzal jí sklenici z ruky a postavil ji na zábradlí. Stáhl jí župan z ramen. Nechal ho spadnout na zem. Stála před ním nahá. Byla nádherná. Žár touhy spálil v jeho hlavě všechny vzpomínky. Zakryla se pažemi. „Nikdo nás nevidí, věř mi.“ Dívala se na něho. Věřila mu. Skoro ho tím odzbrojila, ale jen skoro. Musím být obezřetný. Přejel jí dlaněmi po pažích. Dovedl ji ke křeslu a posadil ji. Klekl si před ni a roztáhl jí nohy. Erekce mu napjala kalhoty, ale ignoroval to. Chtěl, aby věděla, o co mu jde. Že mu jde jen o rozkoš. Že mu nejde o nic jiného než o sexuální uspokojení. „Už se můžete otočit, slečno MacKenzieová,“ řekla s úsměvem stylistka. Sofie se otočila, a když se uviděla v zrcadle, zadržela na chvilku dech. Vypadala… vypadala úplně jinak. Měla na sobě dlouhé černé šaty. Živůtek s krátkými rukávy a hlubokým výstřihem obepínal ňadra a zdůrazňoval útlý pas. Před oblé boky splývalo hedvábí až na zem. Lodičky z lesklé černé kůže s charakteristickou červenou podrážkou měly hodně vysoké podpatky. Vlasy jí kadeřnice trochu zkrátila a prostříhala. Teď měla Sofie slušivý moderní účes, vlasy jí rámovaly obličej v načechraných vlnách. Velké oči měla obkroužené černou linkou, řasy měla zhuštěné maskarou, na víčkách měla tmavé stíny. Na rty použila vizážistka výraznou rudou rtěnku. Mám vždycky tak… plné rty? Mám tak štíhlý pas? Sofie si byla vědoma toho, že muži se za ní otáčeli, ale přičítala to svým tvarům, které útlý pas ještě zvýraznil. Nemyslela si, že je nějak zvlášť hezká. Ale 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528026