a pologeticko-kontempl ativ ní aspekt... lidem pokoj, avšak nikoli všem. Andělé také neohlásili pouze: A na zemi pokoj lidem, nýbrž dodali: lidem dobré vůle. Slunce tak osvěcuje jen čistý zrak, ale malátný a nemocný oslepuje a zatemňuje. A proto se oprávněně lidem dobrým stává spásou, zlým pak záhubou.“261 Atributem pravého Mesiáše je proto také slunce, do něhož si umístil i svůj svatostánek (reprezentující andělský svět), což věděli už staří platonikové: „Nazývá-li Platón v Ústavě slunce viditelným synem božím, proč bychom jej my nepojali za obraz neviditelného syna?“262 Kristus je tedy „neviditelným sluncem, které je souvěčné a rovnocenné s Otcem“ a svým světlem proráží i všechny temnoty lidského hříchu: „Jelikož stát se světlem neznamená nic jiného než mít účast na světle, je proto velmi vhodný kabalistický výklad, že světlo z výroku Budiž světlo lze chápat jako světlo, které je zářícím zrcadlem (...).“263 Takové zrcadlo symbolizuje Krista. Pico se opět nechává inspirovat Dionysiovou triádou a sděluje, že Kristus je ten, kdo anděly a lidi očišťuje, osvětluje a naplňuje je milostí.264 Zde je tedy patrný i výrazný christologický a soteriologický aspekt. Jestliže v Oratiu byl centrem veškerého dění člověk-Adam, v Heptaplu se jím již stává Kristus. Christologický motiv podtrhuje i to, že pravý Mesiáš je nositelem skutečné svobody, k níž mohou být lidé pozvednuti právě jeho milostí: „Nicméně po nevýslovné oběti, učiněné na oltáři kříže, Kristus sestoupil i k nim, a svou nesmírnou silou, podobnou prudké vichřici, je strhl ke svobodě a povznesl je také k nejvyššímu štěstí.“265 261/ Pico, G., Hept., s. 358. 262/ Ibidem, s. 360: (…) cum solem in Republica Plato visibilem filium Dei appellet, cur non intelligamus nos imaginem esse invisibilis filii? 263/ Gn 1,3: I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Srov. Pico, G., Concl. 53, s. 112: Cum fieri lucem nihil aliud quam participare lucem conveniens est valde illa Cabalistarum expositio, ut in li, fiat lux, per lucem speculem lucens intelligamus…. Wirszubski, Ch. Pico della Mirandola, s. 37–38; Wolfson, E. R., Through a Specu lum that Shines, Princenton 1994, s. 147–148. 264/ Pico, G., Hept., s. 266: (…) ut homo Christus, qua homo est, si credimus Diony sio, angelos doceat, illuminet et perfecit, melior angelis effectus, quanto differentius prae illis nomen hereditavit, sed et nos omnes, quibus data potests filios Dei fieri per gratiam cuius dator est Christus, supra angelicam dignitatem evehi possumus. 265/ Ibidem, Hept., s. 338.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527500